Tajuplné Soví hory jen pár kilometrů za Broumovem nedaleko česko-polských hranic budí zájem milovníků vojenské historie. Od roku 1943 zde tisíce vězňů, převážně Židů ze střední Evropy, budovaly pod velením nacistů podzemní komplex známý pod krycím názvem Riese - Obr.

Právě proti rozpínajícímu se hitlerovskému Německu se zase na naší straně hranic začala rodit ve druhé polovině 30. let minulého století tvrz Hanička, jako část pásu hraničního opevnění Československa. Jak tehdy vypadala odlesněná krajina a jednotlivá opevnění v dobách jejich budování, dnes připomínají už jen dobové fotografie. Historie však může před očima návštěvníků znovu ožít, do desítky let vzdálené minulosti je virtuálně přenese moderní mobilní aplikace pro rozšířenou realitu.

Obě zmíněné vojenské památky se totiž jako součást česko-polského přeshraničního projektu Tajemství podzemních komplexů v demokracii a diktatuře dočkaly podpory z Mezinárodního visegrádského fondu. Žadatelem o dotaci za vojenskou tvrz Hanička je město Rokytnice v Orlických horách, za podzemí komplex Osówka pak město Gluszyca. Cílem je tato místa ještě více zatraktivnit. Zároveň je projekt zaměřen na to, aby mládež na obou stranách hranice získala více znalostí o historii svého regionu a země.

Hanička.Hanička.Zdroj: Archiv

„Jsem velmi rád, že město Rokytnice v Orlických horách ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Hradec Králové dotaci získalo. Spolupráce Historického ústavu spočívá v přípravě didaktických materiálů pro studenty základních a středních škol,“ vysvětluje Jiří Štěpán, královéhradecký krajský zastupitel a bývalý hejtman, který pracuje pro Historický ústav Filozofické fakulty UHK a podílel se na získání podpory.

Projekt získal stoprocentní dotaci ve výši 49 890 euro, šlo o nejvyšší částku přidělenou v tomto hodnocení českým žadatelům a zároveň jednu z nejvyšších v rámci celého území Visegrádské čtyřky. „Tyto peníze poslouží k propagaci rozsáhlých objektů pevností Hanička a Osówka. I dnes je nutné připomínat, a to především nejmladší generaci, období druhé světové války a hrůz, které přinesla,“ zdůrazňuje Jiří Štěpán.

Mezinárodní visegrádský fond (MVF) vznikl v roce 2000 v rámci Visegrádské skupiny. A od doby svého vzniku podpořil tisíce projektů od žadatelů ze zemí střední Evropy Česka, Maďarska, Polska a Slovenska. Finanční prostředky z Mezinárodního visegrádského fondu úspěšně čerpají i žadatelé z Královéhradeckého kraje a jejich polští partneři.

Kromě vytvoření mobilní aplikace pro rozšířenou realitu a její zapracování do historického kontextu získané finanční prostředky pomohou s tvorbou webových stránek partnerů a informačních letáků.

„Projekt je možno označit jako pilotní z důvodu zájmu postupného zapojování dalších partnerů zemí Visegrádské čtyřky i partnerské Zakarpatské oblasti na Ukrajině za účelem posilování nového fenoménu cestovního ruchu – a to vojenské turistiky ve visegrádském prostoru,“ zmiňuje také Jiří Štěpán.

Výlet do doby válečné stojí za to

Pro turisty jsou oba komplexy velmi poutavé, na návštěvníky dýchne kus válečné historie i nápaditost staveb na tehdejší dobu. Pevnost i rozsáhlé podzemní chodby v Sovích horách byly nacisty budovány takřka k dokonalosti. K vidění je například i velký podzemní sál, v němž nechybějí větrací šachty, vodovodní potrubí, elektroinstalace… Na tu dobu to bylo mimořádné dílo.

Hypotézy o využití komplexu jsou různé. Podle jedné z verzí se mělo jednat o sídlo Adolfa Hitlera. Vždyť komplex v Sovích horách byl propojený i se zámkem Książ v blízkosti Walbřichu. Pod nádvořím zámku se začal rovněž budovat velký podzemní komplex jako budoucí sídlo říšského ministerstva zahraničí. A při prohlídkách zámku projdete dokonce i místností, která prý měla sloužit jako ložnice pro Adolfa Hitlera.

„Druhá teorie, která je pravděpodobnější, pojednává o tom, že se mělo jednat o komplex podzemních továren pro válečnou výrobu. Němci v důsledku spojeneckého bombardování využívali lomy, tunely či jiné podzemní objekty, aby do nich ukryli válečnou výrobu,“ poukazuje Jiří Štěpán.

Na budování se podílelo několik tisíc dělníků z koncentračního tábora Gross-Rossen, údajně jich bylo nasazeno 20 až 50 tisíc.

Komplex v Sovích horách.Komplex v Sovích horách.Zdroj: Archiv

„Dnes jsou ze sedmi budovaných podzemních objektů přístupné čtyři. Nejrozsáhlejší je Osówka v blízkosti města Gluszyca nedaleko Broumova, zdejší soustava podzemích chodeb a bunkrů měří 1 500 metrů,“ říká Jiří Štěpán a dodává, že celá oblast Sovích hor poskytuje mnoho atraktivních míst k návštěvě nejen v podzemí, ale i na povrchu. Rozhodně stojí za to zajít na zámek Książ.

To samé platí o dělostřelecké pevnosti Hanička, která dostala jméno podle blízké osady. Kulturní památkou je od roku 2006. Budovala se do roku 1938, po okleštění republiky, které přinesla Mnichovská dohoda, padla do rukou nacistů.

Wehrmacht tady ostřelováním některých objektů zkoušel kvalitu českého železobetonu. Mnohem větší pohromou pro Haničku však znamenala 50. léta, kdy sem zajížděl Národní podnik Kovošrot a bez povolení vytrhával pancéřové zvony. Národní podnik Zelenina se tu pak pokoušel zřídit svůj sklad. V podzemí pevnosti byl zkoušen i systém spojení pro Pražské metro a od konce 70. let tady Federální ministerstvo vnitra začalo budovat protiatomový kryt, který ale nikdy nedokončilo. Práce na něm trvaly ještě do roku 1993.

Dnes je Tvrz Hanička velkým turistickým lákadlem. Každoročně k ní vyšlapávají kopec tisíce návštěvníků, a to nejen proto, aby si tu prohlédli velké množství exponátů z vybavení Československé armády z předválečného i poválečného období, dobové fotografie či modely vojenského opevnění. Po 98 schodech mohou sestoupit do podzemí tvrze a projít jejími útrobami.