Již delší dobu se tu paní Prouzová věnuje dětem, které se chtějí naučit jízdě na koni. Děti nejenže na koních jezdí, ale učí se také s nimi zacházet a učí se i jejich „koňské“ řeči. Vše toto jim vštěpuje do jejich malých dušiček s velikou láskou a co je hlavní, nenásilnou formou, formou hry. Vždyť už Komenský prosazoval učení hrou. Na každé hodině výcviku mohou být přítomni i rodiče a jsou srdečně zváni, aby se sami na vlastní oči přesvědčili, co že se to s jejich dítětem děje a dělá. Také na tyto závody se dostavili téměř všechny rodiče zúčastněných dětí. Děti závodily na tzv. „Opičí dráze“, což představovalo přejet dvě nízké překážky, potom kavalety ve formě vějíře. Následoval slalom mezi kužely, houpačka a úprkem do cíle. Jelikož všechny děti jsou začátečníci na různém stupni výcviku, jelo se s vodičem. Jedno dítě sedělo na koni a druhé koně vedlo. Poté se prostřídaly. Následovaly prosby dětí, že chtějí jet samy bez vodiče. Paní Prouzová jim vyhověla. Všechny děti si mohly zvolit koně a jet znovu „Opičí dráhu“, tentokrát samy bez vodiče. Musím konstatovat (jako jeden z rodičů), že s malými chybami přešly všechny děti se svými koníky úspěšně. Na konec se konalo vyhlášení nejlepších jezdců a jezdkyň. A co by si děti přály nyní ze všeho nejvíce? Asi úspěšné dokončení pískové jízdárny, kde by se mohly příští rok konat další hobby závody, na které by již mohly přijet i děti z jiných jezdeckých klubů a ony tak mohly porovnávat své jezdecké dovednosti a zároveň sbírat nové zkušenosti.

(Mája Balcarová)