Politická mapa světa na obecním úřadě v Hořičkách má v sobě zapíchnutých již více než sto špendlíků. Každý z nich značí jeden stát, který navštívila zdejší obecní vlajka. V loňském roce na konci července vytvořila dokonce nový výškový rekord.

Jiřina Kocichová, podnikatelka z Velkého Třebešova, má na hlavě dredy dlouhé až 172 cm, přičemž délka vlasů od temene hlavy měří 191 cm.
Bojí se vší a sní o dvou metrech. Nejdelší dredy má Jiřina z josefovské vinotéky

„Byla rozvinuta ve výšce 5390 metrů nad mořem," zmínil hořičský patriot a neúnavný cestovatel Luděk Rudiš návštěvu himálajské horské vesnice, do které zavítal při zájezdu do Pákistánu a Indie. A výškové ambice má ještě větší. „Budu doufat, že se někdo chytí a bude s ní chtít zdolat Mount Everest nebo nějakou jinou osmitisícovku. Optimismus nám nesmí chybět," dodal s úsměvem místní zastupitel, který po vzniku obecní vlajky v roce 2012 přemýšlel, jak zviditelnit Hořičky v konkurenci ostatních obcí.

Začalo to v mrakodrapu Taipei 101

Když při cestě po Mongolsku viděl partu lidí fotících se s českou vlajkou, tak ho napadlo, že by šlo reprezentovat Hořičky neobvyklým způsobem: vystavit obecní vlajku na konkrétním místě, kde bude jasné, kam se dostala - pod Eiffelovkou ve Francii nebo v Egyptě u pyramid. Po návratu domů poprosil starostu, aby nechal vyrobit několik kusů vlajky. „Nechtěl jsem, aby se to týkalo jenom mě, ale aby si vlajku brali i jiní obyvatelé či přátelé Hořiček na své cesty,“ vysvětluje. Svoji další cestu do zahraničí v roce 2015 na Tchaj-wan a do Jižní Korey využil jako zkoušku.

„V mrakodrapu Taipei 101 v posledním patře ve výšce 440 m jsem požádal místní dívky o spolupráci a tím to začalo," zavzpomínal na premiérový snímek s obecní vlajkou v cizině.

„Šiji už celkem padesát let, přičemž šití lidových krojů a dobových oděvů se věnuj od začátku 90. let," říká Eva Tatoušková, která je díky svému umu nejen v našem kraji ojedinělá a unikátní.
Šikovné ruce, nůžky a jehla umí udělat talár pro Škvoreckého a historické kroje

Od té doby se vlajka stala součástí jeho výbavy a vždy se s ní fotí na atraktivních nebo typických místech pro tu danou zemi. „Tady to je na Papui - Nové Guinei, kde jsme vyfoceni s domorodci. Jejich předkové byli známí svým kanibalismem a ukazovali nám i lebky, k nimž se občas chodí radit,“ ukazuje fotografii, kde je vyfocen s náčelníkem kmene a jeho rodinou, jak drží vlajku Hořiček.

Holubice vymazala z mapy další bílá místa

Loňský rok byl pro obecní vlajku velmi úspěšný. „Je to úžasné, ale pokořili jsme číslo 100. Počítal jsem to v prosinci a států je přesně 109," říká Luděk Rudiš, že bílá holubice na zeleném poli létala již ve více než 50% zemí celého světa. Po cestovatelské stagnaci z covidových let tak nově seznam rozšířil o více než 10 států.

„Vloni přibyla Albánie, Argentina, Ekvádor v podobě Galápág, Faerské ostrovy, Madagaskar, Monako, Pákistán, Seychely, Tunis a Turecko… Možná, že jsem na něco zapomněl," vyjmenovává nové cestovatelské destinace, kde se vlajka Hořiček rozvinula. A už v roce 2024 přibývají další. „Na začátku února mi známý poslal fotku z Ománu, který přibyl na soupis nových zemí," doplňuje nejčerstvější zářez Luděk Rudiš, který se chystá do nepokojného Jemenu, kde už sice byl, ale tehdy bez vlajky.

V knize rekordů má neotřesitelnou pozici

Když se v roce 2019 vlajka objevila v 66 státech světa, zažádali na Hořičkách o registraci k vytvoření českého rekordu „Obecní vlajka v nejvíce státech světa“ u agentury Dobrý den v Pelhřimově. Uspěl. „Ke dni 24. 9. 2019 jsme obdrželi certifikát a byli jsme zapsáni do Knihy rekordů ČR," připomněl Rudiš, že v době udělení certifikátu navštívila vlajka Hořiček během necelých čtyř let 66 států. Pak přibylo ještě dalších 14 států, ale koronavir do dalšího cestování hodil vidle. „Států na celém světě je kolem dvou set, takže ještě máme kam jezdit,“ říká cestovatel, který projel za svůj život od poloviny 90. let více než 160 zemí.

Chybí evropské ministáty, ale i Bulharsko

Přestože obecní vlajka vlála třeba na Antarktidě či na ostrově Papua-Nové Guiney, tak v seznamu chybí celkem dost běžně navštěvovaných evropských zemí.

„Škoda, že státy, kam se poměrně běžně jezdí, tak zatím v naší sbírce nejsou. Chybí nám například Belgie, Dánsko, Finsko, Irsko, Island, Holandsko, ale i Maďarsko a Bulharsko. Bohužel nemáme ani čtyři ministáty – Lucembursko, Lichtenštejnsko, San Marino a Vatikán," vyjmenovává země, které jsou z jeho cestovatelského pohledu v podstatě za rohem, a přitom v nich hořičská vlajka nebyla vyfocena.

Ilustrační foto
Známe základní školy na Náchodsku, jejichž žáci nejlépe zvládají přijímačky

„Nikoho netlačím, aby si s sebou bral naši obecní vlajku a tam se s ní vyfotil. Je to na dobrovolnosti každého," říká cestovatel, který svou lásku k vzdáleným koutům získal už v dětství četbou mayovek a dalších dobrodružných knih - hlavně od Enrique Stanko Vráze. „Odjakživa jsem z literatury vstřebával atmosféru cizokrajnosti a to mi zůstalo. Proto mými cestovatelskými cíli jsou místa, kde jsem ještě nebyl. Závidím Zikmundovi s Hanzelkou, že si mohli v 50. letech mohli jezdit křížem krážem Afrikou… Teď už to z nejrůznějších důvodů už tak snadné není."