OLGA MERTLÍKOVÁ, ředitelka Městského muzea v Jaroměři
Na Filipojakubskou noc se poctivě a včas připravuji. Kromě plánování letu a přípravy programu pro mé drahé kolegyně, nechávám provést STK svého leteckého prostředku nebo kupuji nový. Košťata jsou čím dál dražší a horší kvality! Jejich vytunění na tělo dá čas i práci. Ale rozhodně se to vyplatí. Dojmy a zážitky z naší velké noci jsou neskutečné. Žijeme z nich celý rok. Letos už mám vše na cestu připraveno a moc se těším. Snad nebude tuze větrno a bouřlivo.

PETR LANDR, ředitel Regionálního muzea v Náchodě
Vzhledem k tomu, že si dcera pravděpodobně pořídila v jesličkách plané neštovice, tak asi prožijeme Filipojakubskou noc doma s nějakou čarodějnickou pohádkou. Pálení čarodějnic má pro mne dvojí význam. Je to vzpomínka na dětství, kdy fascinováni ohněm jsme se velmi aktivně podíleli na pálení obřích hromad větví a dodnes se divím, že jsme něco nepodpálili. Je to ale i vědomí historických reálií a v souvislosti s připravovanou výstavou k Hrdelnímu právu si nemohu nevzpomenout na tři případy čarodějnic, které byly zaznamenány ve 40. letech 16. století v Náchodě. Tyto čarodějnice jako desítky a možná i stovky jiných skutečně věřily v kouzla a velmi často chtěly právě pomocí kouzel získat lásku muže pro sebe či pro své blízké. Je ironií osudu, že na zapálené hranice je dostali často právě ti, po kterých toužily. Zájemcům bych mohl poskytnout nějaký zaručený recept ze 16. století, ale možná s tím raději počkám, až bude po pálení čarodějnic.

IVAN ČEŠKA, vedoucí správy objektu, Státní zámek Ratibořice
Filipojakubskou noc nijak neprožívám. Znám tento starodávný zvyk a pokud mi možnosti dovolí, tak se při noční procházce z vhodného místa porozhlédnu po kraji a pokusím se identifikovat, kde „pálí čarodějnice".