Soustava předválečného vojenského opevnění na Náchodsku je jedním z turistických taháků. Kromě prohlídek velkých železobetonových tvrzí mají lidé občas možnost nahlédnout i do lehké pevnosti zvané řopík v Babí. Když se na kopci nad okresním městem protáhnou úzkým vchodem a sestoupí do stísněných prostor, zjistí, že to českoslovenští vojáci neměli jednoduché.

„Ač se to nezdá, tento objekt byl obsazen čtyřmi vojáky. Tady byl hlavní střelec, vedle pomocný nabíječ, velitel objektu a zároveň obsluha periskopu a čtvrtý muž se staral o ventilátor a vchodovou střílnu,“ ukazuje u štěrbiny osazené kulometem předseda spolku Stráž obrany státu Náchod Filip Dvorský. V přítmí pevnůstky je cítit petrolej, všude okolo je vojenské vybavení i skromné zázemí. Představa, že zde čtyři muži strávili v pohotovosti a napětí pět dní, zní zprvu neuvěřitelně. Teprve zasvěcený výklad postupně vnese do věci světlo, kterého se v útrobách řopíku příliš nedostává.

„Objekt byl vybudován 6. září 1936. Betonáž trvala jediný den. V lafetě je kulomet vzor 26. Úkolem bylo pokrývat cestu z Dolního Babí na Horní Babí a zároveň krýt týlovou stěnu objektu NS 89 Dvoják (nedaleký pěchotní srub). Teď už přes novou zástavbu není vidět a okolí je také zarostlé stromy,“ zahajuje prohlídku Dvorský. V sobotu, kdy se řopík po více než půlroční rekonstrukci poprvé otevřel pro veřejnost představoval velitele objektu v hodnosti desátníka.

Ke kulometu náleželo 10 tisíc kusů munice Mauser 7,92 v různých variantách, hlaveň zbraně se dala vysunout a osadit záložní. Panoramatická mapa nad úrovni očí pomáhala střelci s orientací při zhoršené viditelnosti. Okolí pozoroval velitel pomocí periskopu a vydával příkazy. Kdyby se nepřítel dostal do blízkosti objektu, vojáci mohli použít granáty, které vyhazovali takzvaným granátovým skluzem, tedy rourou vedoucí ven směrem k týlové straně řopíku.

Při střelbě vznikaly zplodiny, které by vojáky udusily, pokud by neměli ventilátor, jež je odváděl ven. Ten měl na starosti čtvrtý člen posádky, jehož jediným úkolem bylo točení klikou zařízení.

„Musel se opravdu otáčet. Kromě odvětrávání zplodin ze střelby mohl ventilátor zabraňovat vniknutí bojového plynu v případě jeho použití nepřítelem,“ říká velitel a u ventilátoru ukazuje skromné zázemí čtveřice vojáků natěsnaných uvnitř. Nechybí rum proti průjmům, který prý vojáci občas užívali i bez střevních potíží, dezinfekce či obvazy. Na petrolejovém vařiči si obránci mohli ohřát konzervu, vedle je vědro s vodou, kuřivo, zápalky, náhradní petrolej, suchary a další bedničky s municí. Řopík na Babí ještě nebyl vybaven polním telefonem, takže vojáci se s okolím dorozumívali díky signalizační praporkové sadě a v noci pomocí morseovy abecedy prostřednictvím svítilny a periskopu.

Náchodská radnice uzavřela memorandum o spolupráci s Nadačním fondem Kaplicky Centre, která se promítne zejména do podoby zrekonstruovaných lázní v Bělovsi. Cílem je využít odkaz akademické malířky a rodačky Jiřiny Kaplické a jejího syna Jana Kaplického.
Inspirace přírodou. Náchod vtiskne do lázní odkaz Kaplických

„Kdyby došlo k obležení, vojáci v bunkru mohli vydržet čtyři až pět dní bez jakéhokoli zásobování. Ve vědru bylo pro každého z nich zhruba půl litru vody na jeden den. Lidé se často ptají, kam chodili na záchod,“ názorně ukazuje obyčejný plechový kyblík s dřevěným víkem Dvorský, velitel objektu s označením E2 32 D2. „E2 znamená náchodský podúsek, 32 je číslo pořadí objektu a D2 značí typ lehkého opevnění,“ doplňuje desátník.

Řopík na Babí si v sobotu prohlédly desítky obdivovatelů prvorepublikového opevnění. Členové spolku Stráž obrany státu Náchod železobetonové lehké opevnění opravovali od loňského srpna. Celková rekonstrukce exteriéru i interiéru jediného muzea tohoto typu na Náchodsku měla za cíl objekt co nejvíce přiblížit stavu z roku 1938. Lidé si mohli prohlédnout vnitřek bunkru i s komentářem, venku byla ukázka polního ležení a výstava výstroje a výzbroje československých vojáků.

Statická expozice představovala i tehdejší civilní protileteckou ochranu. Podle člena náchodského spolku Milana Povejšila v meziválečném období panoval velký strach z bojových plynů a jejich nasazení proti obyvatelstvu. „Lidé na to byli připravováni a zároveň byli vybavováni plynovými maskami. Nakupovali si je sami. Tady vidíme dobovou reklamu na masky od firmy Fatra. Jedna stála 99 korun československých. V té době byl plat dělníka okolo 50 korun měsíčně, byla to tedy finančně náročná věc,“ srovnává Povejšil a ukazuje na další reklamu a slogan „Ani bratr vám nepůjčí masku, až bude nejhůře.“

Nad hladinou rybníka Podborný v Náchodě vznikla nová visutá terasa.
Visutou terasu nad rybníkem Podborný ocení návštěvníci restaurace i plavci

Před řopíkem si lidé mohli prohlédnout i těžký vzduchem chlazený kulomet vzor 37, pušku vzor 24, která byla hlavní zbraní naší armády, prvoválečná rakousko-uherskou pušku M95 Mannlicher nebo vzduchovou výcvikovou pušku vzor 35. K vidění byla i torna s takzvanou velkou polní.

„Okolo ní je připevněná sbalená deka nebo kabát, v horní částí měli vojáci několik základní věcí, například holení, náhradní spodní prádlo a podobně. Ve spodní části byla náhradní munice. Nechybí ani dílec stanové celty. Ze dvou spojených celt si dvojice vojáků vytvořila stan, ve kterém spala. Srdcem armády je komunikace, takže tady jsou i dva polní telefony vzor 35. A tady jsou mobilizační kufry. Každý měl v krabici své osobní věci, které s ním putovaly do kasáren,“ vypráví průvodce venkovní expozicí.

Spolek Stráž obrany státu Náchod má sedm stálých členů a řadu externích spolupracovníků, celkem čítá zhruba dvě desítky lidí.

„Všichni jsme z Náchoda, neměli jsme to daleko na Březinku nebo Dobrošov, takže jsme k tomu tíhli od malička. Postupně jsme dali dohromady partu kamarádů, sbírali jsme dobové předměty, v rodinách jsme se dozvídali o příbuzných, kteří na pevnostech sloužili a podobně. Když se nám to začalo hromadit, řekli jsme si, že bychom mohli zrenovovat nějaký objekt. Zároveň pořádáme historické ukázky a výstavy na různých akcích,“ představuje společenství nadšenců do vojenské historie Filip Dvorský a dodává, že na řopíku na Babí začali pracovat již v roce 2016. Následovala pauza a první oficiální práce na celkové rekonstrukci začaly 28. srpna 2022.

„To, co zde vidíte je výsledek více než půlroční práce. Spousta věcí je z našich vlastních sbírek, jsou to originály. Když skončí akce, zase si je vezmeme domů, protože je tu vlhko, a také kvůli bezpečnosti. Máme tu mříže i pancéřové dveře, všechno je zamčené, je tady i fotopast, ale ani to nemusí stačit. Někteří kolegové byli vykradeni. Vybavení má hodnotu v řádu statisíců, nechceme o ně přijít, takže je objekt jinak prázdný,“ vysvětluje předseda spolku.