K tomu zářící slunce nad hlavou a teplota kolem mínus deseti, to všechno dohromady byl jeden velký důvod k radosti pro pořadatele musherských závodů, přesněji saňových závodů psích spřežení.

Právě na Janovičkách proběhl o uplynulém víkendu jejich 7. ročník, jehož součástí bylo i finále Mistrovství ČRy.

Nádherní psi, skvělé závodní výkony, ale také přátelská atmosféra místa sem 23. a 24. ledna přilákaly stovky návštěvníků. Musherské závody nejsou až tak častou podívanou a letos závodům na Janovičkách přálo hlavně počasí. S ním i s návštěvností byla spokojená také Jarmila Joudalová.

„Tyhle závody jsou duchovní dítě mého manžela. Vše začalo, když jsme si pořídili štěně malamuta,“ vzpomíná. „Postupně jsme s ním začali jezdit po závodech a napadlo nás, proč bychom je také sami nezkusili pořádat. Spojili jsme se s Mushers Clubem „Metuje“ a šli do toho. V roce 2003 proběhl nultý ročník a je nepsaný zákon, že když se vyvede, musí se v závodech pokračovat… No a on se vyvedl.“ Letošního, sedmého ročníku, se zúčastnilo už 65 posádek, mezi nimi nechyběli ani závodníci z Německa či Polska.

Z Piaseczna dorazil se svými osmispřežením například Maciej Tomaszewski. Kromě těch, se kterými na Janovičkách závodil, ma má dalších 8 psů. Do Česka s nimi jezdí závodit pravidelně, ale na Janovičkách byl poprvé. „Se závodem jsem byl moc spokojený. Je tu pěkná, dobře upravená trasa, dobré počasí a krásné výhledy, co víc si člověk může přát!“

O trochu blíž to na Janovičky měl další závodník - Jindřich Zelenka z Brandýsa nad Labem. Pro něj láska k musherskému sportu začala už před 25 lety. Tehdy ještě chodil sám s baťohem na vandry a uvědomil si, že by potřeboval někoho k sobě. S lidmi se moc nepohodl a tak si pořídil psa. „Jenže znáte to - jeden je málo, tak jsem mu pořídil kamaráda, pak dalšího, potom kamarádku, až mi to narostlo do těchto rozměrů.“ Nyní se na Jindřichově zahradě v Polabí prohání celkem 15 psů, které aktivně zapojuje do musherského sportu. Přiznává ale, že tento koníček je velmi časově náročný. „Zvládnout se to dá, je to bohužel tak trochu na úkor rodiny. Například já se po páté vracím z práce a jdeme se psy trénovat. Z tréninku se vracím kolem půlnoci, jdu spát a ráno zase do práce. Ale když jste se zvířaty v přírodě, stojí vám to za to.“

To by vám asi potvrdil každý pejskař, a musher zvlášť. Ti jsou svým skvělým a blízkým vztahem ke svým zvířatům vyhlášení.

„Nepřipadá v úvahu, že by se tady člověk choval ke psu špatně. Na závodech, kdyby někdo na psa zařval nebo ho popohnal nějakým nelidským způsobem, tak už druhý den nemá vůbec šanci jet a musheři ho ze svého středu vyloučí. Může se sbalit a jet pryč. My jsme pořídili psy, abysme je měli rádi. Já je budu pořád přirovnávat k lidem, ale je to tak - co do nich dáte, to vám oni vrátí,“ dodává Jarmila Joudalová.Klára Němečková