Jon napsal celkem tři knihy povídek. První, Hezký víkend, vyšla v roce 2007, druhá Sousedi o dva roky později a letos se pochlubil titulem Ryba mimo vodu. Společným jmenovatelem povídek, které báječně pobavily posluchače, jsou jeho zkušenosti z pobytu v nové zemi, reflexe zvláštností, které v Americe lze jen stěží najít. Například nerudné prodavačky v obchodech, zdravení ve výtahu, jednání na úřadech, vánoční zvyky, pivo, tradice chození na houby, hospody a jejich štamgasti, sousedské vztahy (Jonovou sousedkou v domě na Žižkově je prostitutka), a také například sklon Čechů pro zkracování slov. „Mým oblíbeným slovem je bomba, tedy slovo vyjadřující nadšení. Udivila mě i zkrácená slova, jako supr, nashle, dobrou či stopro," vyjmenoval Davis.

Jazyk odposlouchal z běžné řeči

Samostatnou kapitolou Jonových povídek je jazyk, který používá. I když v zemi žije přes dvě desítky let, nikdy nenavštěvoval jazykový kurz a vše odposlouchal z každodenního života. Jeho čeština je tedy značně nedokonalá, ale o to kouzelnější, jeho postřehy jsou velmi vtipné. „Říkám tomu Jonův jazyk," směje se spisovatel. Ilustrací může být citace z jeho knihy Hezký víkend. „Můj otec s manželkou v mém prvním roce v Praze na návštěvu přijeli. Byli jsme večer na procházku. Táta se na Pražský hradu podíval a řekl „To je krásný!" Táta si nikdy nic takových věcí nevšímá a jestli ano, nikdy nic takový věty neříká. Takový slova z mého otce reálně potvrdí krásu Prahy."

Dvorním ilustrátorem Jonových knih je náchodský výtvarník a majitel Galerie U Mistra s palmou Milan Hencl. „Poštěstilo se mi jako ilustrátora získat Milana Hencla. Pozoruje každodenní život, které jsem ve svých povídkách chtěl zaznamenat. Myslím, že mám velké štěstí, když jsem na něj narazil. Je pro mě v mnoha směrech inspirací. Myslím si, že jeho ilustrace se k mým povídkám výborně hodí. Možná proto, že máme podobný pohled na život a na svět," pochvaluje si Davis.

Hencl si rovněž spolupráci s Davisem nemůže vynachválit. Podle něj má Jon velký pozorovací talent, který umí zaznamenat. „Pak už je radost jeho povídky ilustrovat," řekl náchodský malíř, který rád vzpomíná, jak Jona šokovaly velikonoční zvyky v české kotlině. „Velmi se divil, že u nás mohou při velikonoční koledě kluci seřezat děvčata a ještě dostanou štamprle. V Americe by to nešlo, přijela by policie, protože seřezat někoho jen tak, to tam nejde. Jon si ale musel zvyknout," říká se Hencl. A Jon si skutečně zvykl a Česko přijal jako novou vlast. „Zpátky do Ameriky, kam jednou ročně jedu za rodinou, se zatím nechystám. Líbí se mi tady," dodal Jon Davis.

Hynek Šnajdar