K výročí dostal kostel v Novém Hrádku dva nové zvony. Vybralo se přes milion

„Už z hor zní zvon…" Známá píseň Karla Gotta došla naplnění první říjnovou neděli na Novém Hrádku. Zdejší kostel sv. Petra a Pavla se před první světovou válkou mohl pyšnit třemi krásnými velkými zvony. S válečným konfliktem ale přišlo i rekvírování a nebylo poslední. „V minulém století náš kostel přišel hned dvakrát o tři své velké zvony,” popsal místostarosta Nového Hrádku Pavel Sobotka, že zdejší farnost musela nedobrovolně odevzdat hned šest svých zvonů. „Poprvé to bylo za 1. světové války, kdy nám je sebrala císařská rakouská armáda a podruhé to bylo za druhé světové války, kdy nám je odvezli Němci,“ uvedl Sobotka, který je zároveň zdejším zvoníkem.

Dlouhých 80 let trvalo, než se místní rozhodli tuto křivdu napravit. U příležitosti výročí 300 let od postavení a vysvěcení kostela se místní rozhodli pořídit jeden velký zvon. „Uspořádali jsme proto veřejnou sbírku. Kromě zvonu jsme museli nechat zrekonstruovat zvonovou stolici a vyrobit nové okenní výplně se žaluziemi," vyjmenoval místostarosta, na co peníze putovaly. „Díky dotacím, sbírkám a darům stovek lidí se nám podařilo vybrat více než milion korun,” doplnil informaci.

Utajený dárce daroval další velký zvon

Když byl nový zvon odlit, tak se objevil anonymní dárce, který se rozhodl, že nenechá nový půltunový zvon bez sourozence. „Zcela na své náklady nechal odlít zvon o hmotnosti 160 kilogramů, který je pojmenován po patronovi země České sv. Václavovi,” upřesnil místostarosta s tím, že oba zvony 12. září jeřáb vyzdvihnul do téměř 30metrové výše až do a věže novohrádeckého svatostánku.

„Chlapi si s tím věděli rady – jeden to dole přidělával, dva si to nahoře přebírali a za půl hodiny byly oba zvony na svých místech,“ usmíval se Sobotka. Kompletní náklady na výrobu a instalaci velkého zvonu se zastavily na částce zhruba 1,5 milionu korun.

„Ten druhý zvon byl dar anonymního dárce, který si vyloženě nepřál, aby se o něm vědělo,” ani Sobotka neprozradil jméno štědrého mecenáše.

Nové zvony se sice poprvé oficiálně rozezněly během první říjnové neděle, ale už před tím si zvoník jejich rozhoupání musel natrénovat. „Bylo to úplně něco jiného než na ty malé, které jsme tu měly před tím. Zhruba 14 dní jsme trénovali, aby to při premiéře hezky vyznělo,” usmíval se.

Zvony od Dobenína dlouho ve věži nevydržely

Větší zvon čekal na své vysvěcení a vyzdvižení do věže v kostele déle než rok. Na okamžik jeho zrodu ve zvonařské dílně rodiny Dytrychových v Brodku u Přerova se tehdy jelo podívat i několik místních. „Zvon je chlouba každé obce, tak někteří farníci chtěli být při tom," zmínil místostarosta a zabrousil o jedno století zpět do historie.

„Z pěti předválečných zvonů se tři největší v roce 1916 zrekvírovaly pro válečné účely. Ten vůbec největší se jmenoval sv. Cyril a Metoděj. V roce 1927 Josef Bartoň-Dobenín obci sice věnoval nové tři zvony o celkové váze 900 kilogramů, z nichž největší měl 500 kilogramů. Ale ty nad farností zvonily jen 15 let,“ připomněl, že radost z darovaných zvonů od majitele novoměstského panství bohužel netrvala dlouho. „Přišel rok 1942 a historie se opakovala – zvony byly zrekvírovány německou armádou pro vojenské účely.“

Od té doby ve věži visely jen dva mrňousové - Poledník a umíráček. Jelikož byl barokní kostel sv. Petra a Pavla (s velkou pravděpodobností dílo českého architekta italského původu Jana Blažeje Santiniho) dostavěn v roce 1723, rozhodly se ekonomická a pastorační rada, že k výročí 300 let od vysvěcení kostela by bylo vhodné, aby se alespoň jeden velký zvon pod střechu zvonice vrátil. K jeho zrodu tak pomohla zmiňovaná sbírka.