Po herci Karlu Novákovi a řezbáři Františku Rintovi zde Klub Konvalinkových umělců a volnomyšlenkářů (KKUV) odhalil cedulku s fotografií českoskalickému rodákovi, kasaři evropského formátu Karlu Rustičkovi. Stalo se tak symbolicky v den jeho svátku a jedenáct dní po jeho nedožitých 111. narozeninách
Rustička, který se narodil 24. října 1906, byl synem otce Karla a matky Josefy. Po jejich smrti o Karla pečovala teta Marie. Podle dostupných vysvědčení z Měšťanské školy v České Skalici byl budoucí delikvent premiantem se samými jedničkami a pilností vytrvalou. Jen z mravů měl vždy chvalitebnou.

Výborný prospěch ho předurčoval k dalšímu studiu. Nastoupil do Obchodní akademie v Hradci Králové, ale studia nedokončil. Už v té době se v něm patrně začaly projevovat nenechavé sklony, kterým nemohl odolat.

Tak začala kariéra českoskalického rodáka, vyhlížejícího jako prvorepublikový herec a elegán, o nějž byl zájem ze strany dam. Jeho „pracovní“ činnost byla zaměřena nejen na vykrádání bytů, ale proslul hlavně jako brilantní kasař.

„Ač nedochodil akademii, v kriminále se naučil mnoho řečí a na Pankráci byl prvním lékařským asistentem po profesoru Navarovi, ač ani lékařem nebyl,“ stojí v jednom dobovém protokolu.

Jako kasař prý byl Rustička roven zbojníkům, kteří bohatým brali a chudým rozdávali. Aspoň to stojí v jedné citaci: „Odborník kasař… nic z toho neměl… všechno rozdal.“ Přesto se dá říci, že to nebyl žádný lidumil. Z jednoho trestního spisu vyplývá, že při některých loupežích měl u sebe buď zbraň, nebo použil násilí ve společnosti více pachatelů.

Při jedné loupeživé výpravě se dokonce dostal do dobré, intelektuální a umělecky zaměřené společnosti. Těžko s odstupem času říci, zda vědomě nebo omylem. V noci z 26. na 27. července 1958 se totiž v ulici Bratří Čapků, číslo popisné 28, v Praze 12 pokusil vloupat do rodinné vily české herečky Olgy Scheinpflugové, někdejší manželky spisovatele Karla Čapka. „Za použití hasákových kleští rozlomil patentní vložku cylindrového zámku a před tímto svým jednáním vyrazil kamenem okno do verandy. Tímto počínáním byla vyrušena hospodyně Růžena Mráčková, která voláním o pomoc pachatele vyrušila, a tento se dal přes zahradu na útěk. Jednáním pachatele byla způsobena škoda 200 korun. Tento pokus vloupání pachatel rovněž tvrdošíjně popírá, i když je usvědčován vědecko – technickou expertisou s tím, že nářadí zajištěné u obviněného Rustičky plně odpovídá jeho použití při pokusu vloupání do bytu.“ Tolik soudní protokol z 28. října 1958. V té době soud konstatoval, že Karel Rustička se jeví jako těžko polepšitelný recidivista nebezpečný společnosti, který musí být postižen čistě represivním trestem odnětí svobody. Rustička, který už si něco odseděl, byl odsouzen na devět let do vězení. I když se odvolal, soud výši trestu potvrdil.

Z jeho kasařské minulosti jistě stojí za pozornost případ z České Skalice, kdy byl orgánům státní moci více než užitečný. Jestli se tento případ skutečně stal, nebo je to pouze mýtus, nevíme. Každopádně je zajímavý. Při jednom ze svých řídkých pobytů na svobodě, seděl Rustička ve zdejší hospodě U Bartoníčků, později hotelu Zlatá Hvězda tady na Husově náměstí. Tam se s úředníky Městské spořitelny fanfaronsky vsadil o sto korun, že do patnácti minut zjistí, jakou mají v trezoru hotovost. Úředníci se po sobě podívali a pak souhlasně pokývali hlavami. „Sto třicet dva tisíce, pět set šest korun, dvacet haléřů,“ oznámil po sedmi minutách, kdy se vrátil do lokálu, překvapeným úředníkům. Stovka byla jeho.

Existuje však ještě jedna, prozaičtější verze tohoto případu. Rustička prý byl úředníky spořitelny požádán o odborné otevření trezoru s poškozeným zámkem. Dal si podmínku, že u jeho kasařského „majstrštyku“ nikdo nebude asistovat. Samozřejmě trezor s přehledem otevřel.

Přestože byl Karel nepolepšitelný delikvent a společnost na něj takto pohlížela, nutno dodat, že ho nikdy nezavrhla jeho teta Marie Prouzová. Ta mu 4. října 1967 napsala dopis, v němž ho vyzývala, že až k ní přijede na návštěvu, musí zvonit na Šámalovy. „Já když neslyším, tak žádný zvonek nemám,“ napsala. Přitom by se Karel do domu tety nepochybně dostal i bez zvonění.

Součástí odhalení byla také výstava nazvaná "Příběh opravdového kasaře" o odkazu kasaře Rustičky. Materiály poskytl známý „rustičkolog“ Tomáš Forman, který před lety odhalil kasaři pamětní desku na svém domě a s přítomnými účastníky se rád podělil o své znalosti zdejšího rodáka i původu materiálů, které o něm získal.

Součástí slavnosti byl i následný koncert, při kterém zahrály kapely Nátěrová hmota a Vemeno z Hradce Králové a z Prahy přijela formace Zputnik.