Kupuji si zásadně nebalené rohlíky a zbytek surovin z dovozu, jelikož nechci zatěžovat prací Čechy. „To není ekologický,“ na mne jednohlasně zakřičely. Vedoucí připravily pro mladé skautky eko-akci, kde se naučily, jak se chovat k přírodě tak, abychom ji ušetřili co nejvíce. Že rozličně barevné kontejnery – skulptury na odpad stojící na krajích silnic mají každý svůj význam (modrý-papír, žlutý – plast,…), páánečku tak ona to není jen ryze estetická změna. Já myslel, že ošuntělá zinková šeď už prostě není in.


Krásně strávené sobotní ráno, jako z pohádky. Pracovní rukavice, teploty jen mírně nad nulou, v jedné ruce pytel a druhá se noří do listí, jak při známé karlovarské losovačce. To by člověk nevěřil, že nalezne pod starým podzimním listím nejen spícího ježka, ale i další rozličné věci.


Pod Vyhlídkou v Novém Městě nacházím pedál od kola, že by tu jel cyklista? No, strmý sráz samý pařez, buď to byl velký extremista nebo ho sem hodil někdo, kdo testoval fyzikální zákony gravitace, jak říkal pan Komenský – škola hrou. No, v tomto případě by mohl dbát trochu na ekologii, ale v jeho době asi těžko věděli, co je to například atomová elektrárna.


Když naplním modrý pytel až po vrch papírky, obaly a nejrozličnějšími předměty, je čas na procházku do lesa, kde dám se skautkami obýdek v přírodě a hurá na sázení stromečků. Lesník všechny poučí, jak správně zasadit stromeček, a jdeme na to. Pravda, ze mne žádný hospodář nebude, i holkám to jde podstatně lépe od ruky. Jeden stromeček, druhý, třetí no, už ani nestíhám počítat, jak rychle děvčata od skautů kmitají a s radostí zasazují stromky. To u mne říci nejde a tak práci přenechávám jim. „To je smrad,“ řekne malé děvče vrtající se právě v hlíně, a má pravdu. Krásnou naturální atmosféru trochu znechutí chvilkový závan pálící se gumy linoucí se někde z dáli. Po chvíli je zlověstný mrak pryč a pokračuje se dokud není hotový celý les.
S pocitem krásně odvedené prace se ubíráme pozdně odpoledním lesem zpět do klubovny. Divím se, kolik ty holky mají energie… Večer se line místností vůně pizzy, samozřejmě ekologické, zahraje se na ekologickou kytaru ekologická píseň, a hurá spát. Neděle od slova nic nedělat? Kdepak, naopak. Úkol zněl jasně! Umístit ptačí budky na stromy. Ale pozor, i to má svůj postup. Budka musí být otvorem na jihovýchod. Trochu si říkám proč? Že by směrem k Mekce? No vysvětlení přichází záhy. „Aby ptáčkům svítilo sluníčko co nejdéle na budku,“ vysvětluje vedoucí s přezdívkou Žofka.
Po zkušenostech, které si odnáším já jako návštěvník, už vím, že pod slovem ekologie či ekologové si nepředstavím jen fanatické greenpísáky připoutané řetězy u brány Temelína. Ale je to o tom, chovat se šetrněji k přírodě. „Je to o tom, že každý člověk může pomoci i svým málem. Když nepotřebuje, tak zbytečně nesvítí, nejezdí autem a snaží se třídit odpad.


Holky alespoň poznaly, co je to ekologie a už jim to nepřipadá jenom jako pojem v učebnici přírodopisu,“ řekla nám vedoucí celé akce Tereza Novotná. Co říci na závěr? Ekolog se ze mne nestal, opět jsem odjel domu sám v automobilu, ale přece mně to něco dalo. Akce pro mladé jsou vždycky k dobru věci, jak se říká: „Co se v mládí naučíš ve stáři jako když najdeš.“

(Michal Fanta)