Statik nedoporučil chodit do patra, hasiči pomáhali v pátek i o víkendu odklízet nepořádek, části stavby i zničené vybavení u domu. Ten byl zřejmě nejvíce poničený z celé obce.

„Kdyby stál někdo během té hrůzy venku na zahradě, nepřežil by to. Máme malé vnučky, naštěstí nebyly doma. Při té smůle, která nás potkala, je ještě velké štěstí, že se nikomu nic nestalo,“ vypráví Miluše Menclová.

Vyčerpaná, hladová a bezradná stála v sobotu ráno u svého polorozbořeného domu.

„Když se to stalo, byla jsem u rodičů. Bydlí také v Bohuslavicích, ale u rybníka. Sledovali jsme, jak se ohýbají stromy, vzduchem letěl altán. Pak mi volal manžel a popsal mi tu kalamitu u nás. Byl jako jediný doma,“ líčí odevzdaně.

Střechu museli co nejdříve přikrýt plachtami, hrozilo, že přijde další bouřková vlna.

Podle Miluše Menclové v Bohuslavicích sice fouká častěji, zvlášť u nich na kopci a u kostela, ale intenzita větru bývá normální. Po této smršti zbyla spoušť a v očích zdejších obyvatel zřetelné obavy z příštích možných rozmarů počasí.