V soutěži o nejlepšího ekologického zemědělce roku letos zvítězila včelařka Simona Adamcová z Rokytníku. Putovní trofej pro vítěze, takzvaný Bartákův hrnec naplněný mincemi v hodnotě 20 000 korun, převzala vítězka poslední květnovou sobotu přímo na svém hospodářství.

Jak je známo, tak původní vaše zaměření bylo spíše uměleckým směrem, jak jste se dostala k chovu včel, který je celkem vzdáleným oborem?
Původně jsem opravdu vystudovala Pražskou konzervatoř obor hudbu a potom jsem se deset let živila hraním v kapele. Následně jsem se začala věnovat včelařství a současně začala učila na ZUŠ v Náchodě. Ke včelařství mě přivedla úplná náhoda Měli jsme v rodině dopravní nehodu – tatínka srazilo auto a přišel o ruku a tehdy mě můj doktor doporučil, abych pořídila tatínkovi jako terapeutický účinek včely s tím, že se na ně bude dívat, a to mu hlavně psychicky pomůže. No, a tak jsem na zahradu pořídila tři včelstva a tím to vše začalo. Jinak jsem neměla v rodině ani nikoho známého kdo by mě v tom pomohl nebo poradil, všechny potřebné informace jsem si musela obstarat sama. Chtěla jsem získat alespoň základní znalosti, tak jsem dva roky studovala včelařskou školu a potom získávala cenné praktické zkušenosti na největší včelařské farmě v republice, kde jsem celé léto za stravu a pobyt pracovala.

Z Rokytníku původně nepocházíte, tento dům jste koupili kvůli podnikání, že?

Původně jsem z Červeného Kostelce, z paneláku. Tenhle stoletý dům jsme původně koupili jako chalupu a oddechové místo. Postupně jsme ho rekonstruovali, a když jsem se začala věnovat včelám, tak se změnil na sídlo firmy. Stále je na něm co dělat, postupně vše vylepšujeme. Dnes už tu máme medový obchůdek s včelími produkty, přednáškovou místnost, kde se snažíme přivést k včelařství hlavně děti, vybudovali jsme i naučnou stezku a neustále se snažíme vylepšovat prostředí především pro zákazníky.

Je v současné době o med zájem?
O náš med je velký zájem, nabízíme několik druhů a hlavně můžeme zaručit vysokou kvalitu.

Mezi drobnými včelaři, kteří jsou již většinou v pokročilém věku, je slyšet, že mladá generace nemá o včelaření zájem. Jak to vidíte vy?
Řekla bych že v současné době mladí přibývají a my že jsme pro ně taková inspirace jak se do toho pustit. Ale není to lehká cesta – je to finančně nákladná, dlouhá a náročná práce. Výsledky nejsou vidět okamžitě, přicházejí až po delší době.

Neustále zvelebujete i okolí domu, u parkoviště jsm esi všimli pěkného vyřezávaného úlu…
To je náš nejnovější přírůstek, tomuto úlu se říká klát, což byly původní úly, které si lidé přinášeli domů z lesů již se včelstvy, které se ve starých vykotlaných stromech zabydlely. Ten náš byl vyroben z památného stromu Moravskoslezského kraje. Skolila ho vichřice a vyřezával ho řezbář František Nedomel z Bruntálu. Je z třistaleté lípy a je to největší klád v Čechách. Váží čtvrt tuny a měří přes tři metry. Je to taková zajímavost hlavně pro turisty, kteří k nám přijíždějí. (jim)