V našich zeměpisných šířkách bývá ale postoj k vytváření vodních prvků stále ostražitý. „Je to drahé, je to zbytečné, kdo se o to bude starat, akorát nám přibude práce." To bývají asi nejčastější argumenty těch, kteří se bojí novot. Podle zkušenosti zahradní architektky Markéty Pešičkové je například ve Skandinávii k tvorbě vodních ploch ve veřejném prostoru úplně jiný přístup. Nikoho nenapadne vodu ohrazovat - naopak se snaží lidi k vodě přivést, můžete si smočit ruce, nohy, dostat se do kontaktu s vodou. Také v České Skalici vznikl na opraveném náměstí vyvedený vodní prvek, který podpořil reprezentativní charakter veřejného prostoru. Nepovedenou nálepku mu ale uštědřila radnice, která kontakt procházejících s vodou zatrhla. Argument, že by se na mokré dlažbě (která má mimochodem účinný protiskluzový povrch) mohl někdo sklouznout a zranit nebo třeba dítě se mohlo napít vody a způsobit si nějakou zdravotní nepříjemnost, nezní dost úderně. Chtělo by to víc odvahy a důvěry v místní občany i návštěvníky města, kteří nově opravené náměstí mohou obdivovat.

Zákazová tabulka u vodního prvku na českoskalickém náměstí nedovoluje lidem do něho vstupovat a osvěžit se.
FOTO: Zákaz vstupu! V České Skalici je voda jen na koukání, vedro nevedro