Nyní to však vypadá, že kvůli rozdílnému názoru na způsob vedení Komunitního centra bude muset Dokořán centrum opustit.


„Centrum mělo na svém počátku fungovat jako zařízení pro kulturně vzdělávací aktivity Romů. Podle smlouvy sem mělo přístup pět romských sdružení. Nesměli tu kouřit, ani pít. To ale moc nefungovalo. Romové se tu scházeli a udělali si z centra spíš hospůdku. Pak jsme po dohodě s městem převzali centrum my. Naší představou bylo pracovat především s dětmi, což se také daří. Funguje tu výtvarný i taneční kroužek, děti se sem chodí učit vařit, zkouší tu hudební kapela. Město má však na způsob vedení centra odlišný názor,“ vysvětlila Radka Zelená z občanského sdružení Dokořán.


Problém podle ní vznikl především kvůli tomu, že sdružení je ochotno pracovat hlavně s dětmi, nikoliv s dospělými. „Změnili jsme určitá pravidla, která tu dříve fungovala, a to se některým lidem nelíbí. Bylo nám řečeno, že k 1. září se smlouva s naším sdružením bude rušit a budeme muset odejít. Jako důvod město udalo to, že nás tu někteří Romové nechtějí a že nejsou spokojeni. Ale to je podle nás jen proto, že nemohou využívat centrum přesně podle svých představ. Je to velká škoda. Děti už se sem naučily chodit. Měli jsme dobrou odezvu i od některých maminek. Byly rády, že se jim děti netoulají po ulici,“ dodala Radka Zelená.


Občanskému sdružení Dokořán se počátkem roku dokonce podařilo uspět s projektem Romské komunitní centrum na Ministerstvu školství, od kterého získalo dotaci 300 tisíc. „Pokud budeme muset odejít, tak dotaci nebudeme moci tady v Komunitním centru využít,“ říká Zelená.


Ukončení spolupráce se sdružením Dokořán potvrdil místostarosta Jaroslav Rohulán. „Dokořán by tam mělo skončit. Bude to řešit Rada města. Důvodem je to, že vedení sdružení nedokázalo navázat na komunikaci s Romy. Narazilo především na dospělé. Že tam mládež chodí, to je pravda. Ovšem centrum není stoprocentně využito. A aby sloužilo jen jedné části Romů a ti ostatní pro sebe požadovali jiné prostory nebo centrum úplně bojkotovali, to nejde,“ míní Jaroslav Rohulán.