Výzva pro všechny urputné lezce a lezkyně byla inspirovaná akcí “COS-Celý Ostaš”, kterou před lety vymyslel legendární horolezec Miroslav „Lanč“ Šmíd. Lezecká oblast Bischofstein nad Teplicemi nad Metují tak nahradila lokalitu stolové hory u Police nad Metují, protože na Ostaši, konkrétně v Dolním labyrintu, je aktuálně lezení zakázáno.

“Snad pod dojmem Kuchařovi knížky Deset velkých stěn, kde autor píše, že se připravovali na Alpy ve Skaláku, lezli hodně pískovcových cest v jednom dni, a mezi věžemi běhali, snad proto, že jsme sháněli zase něco jiného, nového a neobvyklého, jsem vymyslel akci COS - Celý Ostaš. Vylézt v jednom zátahu všechny věže na Ostaši, v mém rodném Skaláku.” Tato věta z knihy Ze života horolezce, jejíž autor Miroslav “Lanč” Šmíd stál v roce 1980 u zrodu Horolezeckého filmového festivalu v Teplicích nad Metují, inspirovala k obdobné letošní výzvě několik urputných lezců a lezkyň. Cílem soutěže bylo během jednoho dne v časovém limitu hodin vylézt co možná nejvíce skalních věží ve skalní oblasti Bišík. Během třináctihodinové šichty ti nejlepší zdolali i 70 věží.

close Jakub Rak (vlevo) s vítězným Vaškem Švecem. info Zdroj: Deník/Jiří Špreňar zoom_in Jakub Rak (vlevo) s vítězným Vaškem Švecem.

Jedním z těch, kteří se lezeckého maratónu zúčastnili byl i Jakub Rak z Trutnova. Ten se svým slovenským kamarádem Mišem Žilkou vylezli za den více než šest desítek věží. "Když jsme koukali na program festivalu, tak tam na nás tahle výzva vyskočila a hned jsme měli jasno," říká Jakub Rak. "Samozřejmě jsme četli knížku Ze života horolezce, kde je jedna kapitola věnovaná právě přípravě do velkých hor a samozřejmě zmínka o akci COS tam padla několikrát."

Takže jste si to chtěli zkusit na vlastní kůži jaké to je celý den pobíhat mezi skalami a zdolávat jednu po druhé?
Přišlo nám to jako dobrý nápad, takže jsme se s Mišem dohodli a hned jsem po tom skočil. Na Bišíku už jsem dlouho nebyl a chtěl jsem si to tam připomenout, lépe poznat tamní lezecké možnosti a tohle byla jedinečná příležitost. Tak jsme se tam rovnou vydali v podstatě jen s tím, že jsme se podívali, kde co vede a vypsali jsme si všechny věže, které bychom mohli poctít naší návštěvou. A v sobotu před fesťákem vyrazili.

Vyhovoval nám volný formát soutěže - lézt se dalo jakýkoliv den od 9. do 26. srpna. Bylo potřeba samozřejmě dodržet pravidla lezení na zdejších pískovcových skalách, takže se to nemohlo odehrávat za deště ani ne hned po dešti, takže jsme i čekali na to, až tomu budou i podmínky trochu přát. Časové okno bylo od sedmi do dvaceti hodin. My jsme dorazili poctivě na sedmou hodinu do skal, ale hnedka první hodina se nesla jako ve znamení zmatku a hledání.

Co vás zaskočilo?
Měli jsme takový plán, že budeme začínat úplně vlevo na Vyhlídce, kterou jsme ale hrozně dlouho hledali. Ale pak jsme ji našli a lézt jsme tedy začali asi o 50 minut později. Ale pak už jsme to hrnuli.

S jakou strategií jste se do Bišíku zakousli?
Taktika byla jednoduchá - najít věž, obejít jí, podívat se kudy nejlépe na ni a tam tudy vylézt. Lezli jsme ve dvojici a pravidla nám vlastně neumožňovala sólovat nebo lézt simultánně. Takže jsme se poctivě jistili a střídali se v lezení na prvním. Myslím si, že to víceméně dopadlo půl na půl.

Kolik věží se vám tedy za těch 13 hodin podařilo zdolat? Předpokládám, že jste nelezli na žádnou dvakrát…
No právě… Na dvě věže se nám podařilo vylézt omylem dvakrát. Poprvé jsme ji dali z jedné strany, a když jsme se vraceli, tak z jiné perspektivy vypadala úplně jinak. Takže jsem na ni vylezl takovou spárou z údolí a nahoře jsem podle zápisu ve vrcholové knížce zjistil, že jsme na ní před půlhodinou už byli… Takže tím jsme takto promarnili čas na dvou věžích. A pak jsme vylezli na další dvě věže, kde nebyla knížka, takže vlastně nevíme co to vůbec bylo. Celkem jsme ale stanuli na vrcholu 61 věží, které byly unikátní s knížkou. Ale celkově to teda s těmi našimi omyly bylo 65 cest.

Jak pořadatelé ověřovali, že jste skutečně dokázali zdolat 61 věží?
Tak samozřejmě by někdo mohl přijít a říct, že vylez na všechny. Ale to se snad nedělá. V pravidlech bylo dáno, že musí být oba spolulezci na věži, a do knihy musí zapsat zkratku CBŠ. Ale asi to kontrolovat nikdo nebude. Každopádně nebyl důvod si něco přidávat, to by bylo trapný, protože ta výzva počítá primárně s principem fair play.

Když Míra Šmíd ve své knize popisoval akci COS - Celý Ostaš, tak přiznával, že z toho byly dost utahaný. Jak jste se cítili večer - bylo to fyzicky hodně náročné?
Jako paradoxně nebylo nejhorší samotné lezení, ale spíše to pobíhání v terénu mezi skalami. Oba se věnujeme běhání, takže si troufnu říct, že máme fyzičku více než základní, ale to pobíhání a věčné balení lana a organizace materiálu nás dost unavovalo. Navíc bylo velké vedro, takže jsme si udělali base camp, kam jsme si nanosili vodu a třeba já jsem za ten den vypil sedm litrů. Ale nejnáročnější asi bylo udržet pozornost a neudělat žádnou fatální chybu - třeba co se slaňování týče, protože jsme slaňovali oba na jednom konci, abychom to urychlili. Výhodou je, že Mišo má ohromné zkušenosti z hor, takže co se týče metodiky má tyto techniky hodně zažité. Myslím si, že rychleji a bezpečněji jsme to dělat nemohli. Takže nejnáročnější bylo udržet pozornost a neudělat žádnou metodickou chybu. Fyzicky to bylo ve výsledku překvapivě docela v pohodě.

Těch 61 zápisů ve vrcholových knížkách vám tedy stačilo na vítězství?
No nakonec ne… Skončili jsme druzí. Vítězný tandem tvořili fenomenální místní borci Vašek Švec a Ondřej Filip. Jsou to kamarádi ze stejného oddílu a musím uznat, že si nás povodili úplně neskutečně a převálcovali nás ohromným rozdílem, protože vylezli 79 věží. A ještě teda nutno říct, že lezli o hodinu a půl méně, protože věděli, že to mají v kapse a už se v tom vedru nechtěli mořit, tak skončili už o půl sedmé. Prostě mladý chrti… Ten fenomenální výkon předvedli hlavně oni.