Pohádky loutkařského tandemu Bauerovi Josefov znají děti nejen na tuzemských divadelních prknech, ale i v zahraničí. A se svými loutkami rozdávají radost i daleko za hranicemi Evropy. Už před osmi lety ale navštívili s Kašpárkem & spol. protinožce. „Poprvé jsme letěli za oceán v říjnu 2015 – tehdy to bylo do Austrálie a na Nový Zéland,” vzpomíná na dlouhou cestu do anglicky mluvícího prostředí. Nabízí se tak hned otázka: Jak vlastně mluví loutky mimo rodné Čechy? „Na to máme krásnou odpověď, kterou Libuška vymyslela před mnoha lety - Kašpárek přece mluví česky,” usmívá se Roman Bedřich Bauer a ujišťuje, že dětské publikum za oceánem řeči ze středu Evropy rozumí. „Hrajeme pro české a slovenské komunity – jsou to buď české školičky, centra nebo třeba v New Jersey jsme hráli vysloveně pro komunitu, která není nijak organizovaná a všechno to jsou Češi a Slováci,” říká loutkoherec z Josefova, že si je zvou tam, kde chtějí u svých dětí udržet tradici rodného jazyka. „Tam loutkám rozumějí naprosto v pohodě. Ale problém s cizím jazykem není nijak dramatický ani u rodilých anglicky mluvících. Hráli jsme dvakrát v ryze americké škole pro děti, které neuměly ani jediné slovo česky. A musím říct, že i když ty naše pohádky jsou jak se říká ukecaný, tak neměli problém s tím jí porozumět a reagovali úplně stejně jako jejich vrstevníci, kteří rozuměli každému slovu,” ujišťuje principál. "Děj pohádek je srozumitelný dětem asi na celém světě,” věří v sílu loutkového projevu.

Bedřich Bauer se narodil v Josefově. Po Střední ekonomické škole prošel několika profesemi. Revoluce v roce 1989 mu umožnila podnikat - papírnictví, hračky…

V té době se již zabýval loutkoherectvím v souboru Boučkova loutkového divadla v Jaroměři. Postupně se vypracoval až na principála souboru BOĎI Jaroměř. Se svou ženou Libuškou se zabývá výrobou loutek, se kterými jezdí hrát klasické rodinné marionetové divadlo po celé republice, Evropě i za oceán.

Letos absolvovali v pořadí již čtvrté turné po USA. Vzhledem k tomu, že se loutkaři z Josefova do Severní Ameriky vraceli opakovaně, tak si tam po své první návštěvě některé loutky nechali. „Když jsme přijeli do Ameriky poprvé tak jsme ještě nevěděli, jak co bude. Ale už po pár představeních se začalo rýsovat, že si nás tam pozvou znovu. A tak jsme tam loutky nechali u kamarádů. Když jsme za rok přijeli podruhé, tak je poslali do New Yorku, kde jsme hráli první představení dalšího turné.”

V Boha nevěří, vždyť ho ani Remek neviděl

Letos společně s manželkou Libuškou odehráli 24 představení na tuctu hracích míst. „Byly mezi nimi Palo Alto, Orinda, Philadelphia, New Jersey, Chicago, kde jsme hráli na český misii, v Baltimore, ve Washingtonu zase na českém velvyslanectví či v Atlantě,” vyjmenoval část zámořské šňůry, během které oslavil i 60. narozeniny. A pro ateisticky smýšlejícího principála to byla zajímavá oslava. „Všichni mojí známí vědí, že nejsem věřící. To neznamená, že teda nevěřím vůbec nic, ale prostě v Boha nevěřím. Vždycky říkám, že Remek tam nahoře byl a neviděl ho,” zavtipkoval loutkař. „Jako zarputilý nevěřící už jsem dvakrát bydlel v Americe v Chicagu na české misii. Strašně se mi tam líbilo a mám ty lidi moc rád. Mám rád monsignora Dušana Hladíka, fantastický člověk, opravdu misionář na svém místě. Udělalo mi velikánskou radost, když si vzpomněli a na oslavě mých šedesátin byl teda nejenom český misionář, ale i slovenský. Bylo to paradoxní, ale strašně milé.”

Bauerovic loutky skončily za oceánem v muzeu

Letošní americké turné bylo pro loutkoherecký tandem poslední. „Dovedeme si představit, že kdybychom byli mladší, tak bychom tam nějaký čas prožili. V našich letech bychom tam asi už žít ale nechtěli,” říkají manželé, kteří za oceánem nechali trvalou stopu v podobě marionet, které vyrábí s manželkou již spoustu let. „V Atlantě je Centrum loutkařského umění, což je největší muzeum v Severní Americe zaměřené na loutky a po představení jsme muzeu darovali osm našich loutek. Čtyři byly zařazeny do výstavní expozice a další čtyři do badatelského oddělení, kde mohou zájemci o loutkářství zkoumat jejich stavbu a jak jsou vyrobeny. Takže uvidí, jak to dřevo mám špatně ořezaný,” usmívá se Bauer, a dodává, že další jejich loutky skončily v Českém a slovenském národním muzeu a knihovně v Cedar Rapids ve státě Iowa. „Tam je sada loutek z naší pohádky O Zubejdě Solimánské.”

Oddanost manželů pro loutkoherectví je viditelné i u nich doma. Část vlastní zahrady u domu, kde bydlí, proměnili v jeviště a hlediště. „Pořádáme zde Pohádky z Bauerovic zahrádky, kam zveme divadla z půlky republiky. Je mi líto, že i když se snažíme sebevíc, tak lidí moc nepřijde,” krčí smutně rameny. „Pozoruji ale, že se to netýká jen nás, že to je teď všeobecný trend. Nabídka různých akcí je obrovská a lidi se nerozpůlí. Uvidíme, jak to bude dál.”

Loutková představení jsou od září k vidění v jaroměřském Boučkově divadle. Již tuto neděli 17. Září je na programu od 13:30 a 15 hodin pohádka Kašpárek a princezna. „Boučkovo divadlo bylo postaveno v roce 1928 a nehnulo se ani o milimetr, ale máme problém s přístavbou, která je o 70 let mladší a padá. Nicméně hrát můžeme a hrajeme. A vydržíme. Budeme to tlačit dál,” uzavřel Roman Bedřich Bauer.