„Malých skokanů máme dohromady devět, což považuji za úspěch. Jinak je celkem v oddíle přes 90 dětí. Těch nejmenších ve věku od tří do pěti let rodiče přihlásili 23, takže se máme co ohánět,“ říká trenér a dodává, že kromě místních chodí do skokanského areálu Hůrka a běžeckého areálu Doleček trénovat děti z Bezděkova, Poříčí, Hronova či Velkého Dřevíče.

Nejmenší děti se zatím jen spouští z kopce na starých zkrácených skočkách, aby se seznámily s novým pohybem. "Starým lyžím, které už jsou mimo skokanskou normu, se uříznou patky a namontujeme jim tam zatím sjezdové vázání, aby se s lyžemi sžily. Postupně pak přejdou na skokanské lyže," vysvětluje.

V současné době lze v Machově v areálu Hůrka I a II využívat šest skokanských můstků - od nejmenších certifikovaných K-6m po K-34m, který ale potřebuje vydatnou vrstvu sněhu.

Stanislav Jirásek se skoku a severské kombinaci věnuje od svých dětských začátků, což je už více než 50 let.

Po ukončení závodní činnosti začal trénovat skok a severskou kombinaci v rodné vísce v Borském klubu lyžařů Machov a později i v Universitním týmu ČR v severské kombinaci. Ve volném čase rád jezdí na kole, na lyžích a hraje golf.

Někdejší zlaté časy skoků na lyžích v zemích českých momentálně patří minulosti. „My máme bohužel jediné skokanské můstky ve východních Čechách. Nejblíže od nás je Lomnice nad Popelkou, což je přes 90 kilometrů, a do Harrachova to je přes 100 kilometrů,“ zmiňuje Jirásek neveselou skutečnost, že můstky v okolí odvál čás. „Police nad Metují, Suchodol, Pavlišov, Náchod,“ vyjmenovává jen některá místa, kde sám v mládí skákal. „Jsem rád, že jsem tu dobu jako kluk zažil, i když už je to neodvratně pryč,“ říká rozhodčí specialista pro skok a severskou kombinaci, který ve „vymírání“ můstků vidí i určitou přímou úměru, jež se odráží v aktuální kvalitě českého skokanského sportu. „Bylo více klubů, více dětí… Jestli je teď na celorepublikové úrovní 10, 15 skokanů v mladším dorostu, dříve jich bylo 45. Já jsem musel jako žák projít kvalifikací, abych se dostal na mistrovství České republiky a pak na mistrovství Československa. Teď jede na mistrovství každý, kdo má nohy a lyže,“ říká, že základna pyramidy, z jejíhož vrcholu se rekrutují reprezentanti, je daleko méně početná.

Za příklad, kde ve skokanskému sportu jdou dobrým směrem, dává naše severní i jižní sousedy. „Poláci na tom byli daleko hůře než my. Pak se objevil Adam Malysz, který začal vyhrávat, a využili ho k propagaci sportu,“ připomíná Jirásek „Orla z Visly“, který v první dekádě 21. století byl jen málokdy k poražení. „Poláci dokázali získat peníze, zrekonstruovali všechny můstky a ta základna rostla – Malysz byl idol. To když Jakub Janda vyhrál Intersportturné a Světový pohár, tak jsme jeho jméno využít nedokázali ani v nejmenším,“ dává do kontrastu polský přístup s českým. „Podobně to je i v Rakousku. Andreas Goldberger by se po tom všem, co dokázal, mohl na všechno vykašlat a hrát si golf. Ale organizuje Goldi Talente Cup pro děti na sjezdovkách, které ještě nezačaly skákat. Jede na závod, kde je 30 dětí, pak jede o 20 kilometrů dále a tam má další Goldi Cup. To je tak ohromná základna, o které se nám ani nesní," říká s vědomím, že přece jen Rakousko je zemí zimním sportům zaslíbenou více než česká kotlina.

Skokanské boty z Machova zanechávají stopu i na olympiádě v Pekingu
Skokanské boty z Machova zanechávají stopu i na olympiádě v Pekingu

Někdejší sdruženář Stanislav Jirásek se před deseti lety pustil do vývoje a výroby skokanských bot HOP. I toto odvětví zasáhla coronavirová pandemie. „V roce 2020 bylo v podstatě všechno nějakým způsobem utíplé. Příliš se neskákalo, boty se neopotřebovávaly, byla to bída," přiznává nelehké časy. „Od loňského roku to je podstatně lepší. Z 99% jde naše produkce na export – od Ameriky přes Rakousko po Japonsko,“ říká o černožlutých skokanských botách muž, který se ve světě skoků na lyžích a severské kombinaci pohybuje přes půl století.

Na největším machovském můstku už se dávno neskáče. Byla by nějaká šance ho opět uvést do závodního stavu? „Muselo by se ustoupit dozadu s hranou stolu, ale jinak by to nebyl problém. Vsadil jsem si dnes opět sportku a kdyby padla pořádná výhra, tak nejdřív bych se pustil do rekonstrukcí těch malých můstků a pak bych nechal postavit jiný než tenhle,“ podívá se směrem k vrcholu doskokového bubnu. Při vyjmenování všeho, co by bylo potřeba pro nový můstek zajistit by ta výhra musela být opravdu hodně, hodně vysoká.

Šrůtkova lípa je nejstarším stromem regionu

V obci na rozhraní dvou parcel v zahradě u čp. 26 stojí mohutný strom, který patří bezesporu k nejstarším na území CHKO Broumovsko. Podle některých údajů zde Šrůtkova lípa roste odhadem 500 let, jiné odhady pracují s věkem 310 let. Její název pochází od rodiny původních majitelů „Šrůtkova statku“ a proto se řadí mezi tzv. rodové stromy. Každopádně se opravdu jedná o monumentální strom, jenž má podle informační tabulky v obvodu 718 centimetrů.

V roce 1800 uhodil do stromu blesk a zničil korunu. Dutina postupně vznikla v bleskem poškozeném kmeni. Současnou korunu tedy tvoří druhotně vyrašené mohutné výhony. Památným stromem byla lípa velkolistá vyhlášena už v roce 1981. . Roku 1995 byl v rámci projektu Záchrana genofondu památných stromů proveden odběr semen. Lípě byl věnován prostor v pořadu Paměť stromů.

Machov  

PRVNÍ PÍSEMNÁ ZMÍNKA: rok 1354

POČET OBYVATEL: 1 100

ZAJÍMAVOSTI:

Od třicátých let minulého století až do dnešních dnů je obec lyžařským střediskem a pořadatelem republikových závodů v severských disciplinách. V bezprostředním okolí Machova, v krásné a rozmanité přírodě, bohaté na mnoho vzácných druhů chráněné fauny i flóry, se nacházejí skalní města. Jedná se o oblasti turisticky velice atraktivní, ve kterých mohou organizovaní horolezci na základě výjimky ministerstva ŽP provozovat svůj sport.

V roce 1949 byly k Machovu připojeny obce na pravém břehu Židovky, které původně patřily k panství benediktinského kláštera v Polici nad Metují - Machovská Lhota a Nízká Srbská (zal.r.1254). Ty dnes již splynuly s Machovem do jednoho sídelního celku. V roce 1960 byla připojena i ves Bělý s osadou Řeřišný.

OSOBNOSTI

V Bělém se narodil Jindřich Sitte, pedagog a malíř - krajinář. Machov ve svém díle zvěčnil Alois Jirásek, na Machovsku vytvořil četné obrazy malíř Antonín Hudeček, působil zde i výtvarník Josef Váchal. Od roku 1877 zde prožil své mládí Otto Berger, slavný virtuos na violoncello a zakládající člen Českého kvarteta. Jako kaplan zde působil P. Sigismund Bouška, OSB, spisovatel, básník, překladatel a malíř, jehož zde navštěvovaly četné osobnosti kulturního života. Od r. 1882 zde působil Jaroslav Petr, učitel a všestranný kulturní a osvětový pracovník.

PAMĚTIHODNOSTI:

- Renesanční kostel svatého Václava od stavitele Martina Alia pochází z roku 1675 a je postaven na místě dřevěného kostela postaveného již před rokem 1354.[5]
- Mariánský sloup se sochou Panny Marie Bolestné z roku 1761 stojí na machovském náměstí.
- Chráněná památná lípa malolistá, zvaná Šrůtkova lípa stojí u čp. 26. Odhadovaného stáří stromu je 500 let, obvod kmene 688 cm a výška 24 m. Je to nejstarší strom celého regionu.

TIP NA VÝLET:

Do Machova a okolí za krásnou přírodou, faunou i flórou

Machov je východiskem mnoha turistických tras se zajímavými cíli na obou stranách státní hranice. Díky vstupu České republiky do Schengenskému prostoru jsou odsud lehce dostupná pískovcová skalní města na polské straně - na vrcholu hory Bor (Skaly Bledne) a na vrcholu stolové hory Hejšovina (Szczeliniec Wielki - 919 m n.m.). V nejbližším okolí stojí za návštěvu vyhlídka na české straně Boru i hřebenové trasy Broumovských stěn s vyhlídkami do broumovské kotliny i do vnitrozemí Čech. Na své si přijdou v okolí Machova i houbaři či pozorovatelé flóry a fauny. Roste zde například masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá.