Nové dřevěné molo, lavičky, noční osvětlení i sochy z topolového dřeva zdobí dosud zanedbané břehy rybníku u zámku v Meziměstí. Soukromé plochy tam proměňuje ve veřejný park místní podnikatel, který při plánování využil i dobové fotografie z časů, kdy se tam lidé koupali.

„Už v osmdesátých letech byl park v urbanistickém plánu. Když jsme zámek koupili, řekl jsem si, že tu myšlenku naplníme. Teprve v roce 2013 jsem měl konkrétnější představu. Nyní konečně park od loňska vzniká a v příštím roce ho chceme mít hotový,“ konstatuje Václav Svoboda, který klasickou představu o zámeckém pánovi příliš nenaplňuje. Reportéra Deníku vítá v bagru, kterým vjíždí na dvůr barokní památky, kde jeho kolegové tvoří dřevěné sochy, které budou zdobit nedaleký park.

Zámek? Továrna na práci

Zámek Václav Svoboda koupil od restituentů v roce 1997 a od té doby dává místo dohromady. „Není to nic k závidění, je to továrna na práci. Byl to hospodářský dvůr, po válce tady jezdily traktory. Kdyby se sem ještě za socialismu nepřestěhoval národní výbor, tak by ta budova dnes nestála,“ vypráví a vrací se k sochám z topolů, pokácených při úpravách okolní krajiny.

„Napadlo nás dřevo využít a udělat z něho sochy. Chlapi to umějí a chopili se toho. Každá z nich bude potřebovat údržbu, nové nátěry, takže práce jejich vytvořením nekončí,“ připomíná a zve na prohlídku okolí rybníku vzdáleného jen několik desítek metrů.

„Ve firmě jsme parta lidí, kteří jsou pro to nadšení. Nebuduji to já, ale celý tým, a děláme to pro lidi a pro zlepšení prostředí, ve kterém žijeme,“ zamýšlí se Svoboda a omlouvá se, že prý mluví jako kniha.

Nové dřevěné molo, lavičky, osvětlení i sochy z topolového dřeva zdobí dosud zanedbané břehy rybníku u zámku v Meziměstí na Náchodsku.
OBRAZEM: Okolí rybníku u zámku v Meziměstí se proměňuje v park

Zatím jsou části budovaného parku s čerstvě vysetou trávou holé a oddělené od okolí páskou, přesto si někteří místní již zvykli na procházky a posezení v novém prostředí.

„Ještě nedávno to tady bylo zarostlé. Jsme rádi, že je to tady zase krásné a bude tady pořádek. Bydlíme nedaleko za školou a v okolí tady není kam vyrazit na procházku. Teď můžeme chodit sem načerpat energii,“ pochvaluje si Marcela Stiefová.

Dominantou nového prostředí je na první pohled dřevěné molo s posezením i bloky na skoky do vody, které tam kdysi bývaly. Součástí projektu je i obnova přítoku, která má za cíl zlepšit kvalitu vody.

„Snažíme se, aby opět přitékala tak, jak to vymysleli naši předci. Na fotografiích z roku 1935 je vidět, že tady byla čistá voda. Přivádí se od Vižňova potokem Dobrohošť, nad rybníkem se rozděluje a část teče dále do Meziměstí. Udělali jsme rozdělovací objekt a vodní přepady kvůli okysličování. Po mnoha a mnoha letech můžeme vidět, že přitéká čistá,“ říká Svoboda.

Úlovek z rybníku kdysi vyděsil učitelku

Na molu se vyhřívá na slunci místní rodák Bronislav Kujal s přítelkyní. Rybník zná odmalička, a tak má o čem povídat. Připomíná několik desítek let starou historku, která ho stála sníženou známku z chování.

„Ve čtvrté třídě jsem šel tudy jako každý den. Bylo to v listopadu a támhle u schodů jsem u ledové krusty uviděl obrovského raka. Vyhrnul jsem si kalhoty, zul boty a vytáhl ho. Chtěl jsem se ve třídě vytáhnout a nenapadlo mě nic lepšího než ho dát do umyvadla s vodou. Začala hodina, učitelka si šla umýt ruce umazané křídou, a když raka uviděla, tak omdlela. Musel jsem ho jít vrátit do rybníku a byla z toho dvojka z chování,“ směje se Bronislav Kujal a k rakům se ještě vrací, když si pochvaluje čistší vodu v nádrži.

„Je také dobře, že jsou břehy zpevněné kameny. Mohlo by to pomoci, aby se tady rakům dobře dařilo.“

Na nový park bude směrem k meziměstskému koupališti volně navazovat menší kemp oddělený vzrostlými stromy. Podle Svobody půjde o klidovou zónu s chatičkami, kam budou moci přijet i lidé se stanem nebo karavanem. „Cílem je, aby to tady bylo hezké nejen pro místní, ale i pro turisty. Chceme je tady udržet a docílit toho, aby se do našeho krásného kraje vraceli. Žádné ploty tady však dělat nebudeme,“ ubezpečuje podnikatel.

Když jeho rodina koupila v devadesátých letech barokní zámek v Meziměstí, Václav Svoboda věděl, že by jednou chtěl poblíž památky vybudovat park. Od loňska okolí tamního rybníku jeho firma upravuje a místní si již zvykli tam chodit na procházky.Na dvoře zámku vznikají dřevěné sochy. Zdroj: Deník/Stanislav Ďoubal

Na dvoře u zámku mezitím vznikají další a další dřevěné sochy, které budou jako originální objekty tvořit kouzlo parku. Pracuje na nich zkušený dřevorubec Pavel Cohna a jeho „mistr“ Josef Dufek. Oba právě dokončují tříhlavého draka.

„Dělali jsme na něm ve dvou lidech sedm dní. Jsem celý život dřevorubec, a když jsem svoji práci dělal správně, nic po mně nezůstalo. V jednu chvíli mi to začalo vadit. Měl jsem pocit, že je to škoda a začal jsem vyřezávat. Potkal jsem se s Josífkem a spolupracujeme spolu už asi 15 let. On je ten mistr,“ připomíná Pavel Cohna.

Zatím je hotových 13 dřevěných soch a další jsou v plánu. „Líbila se nám myšlenka, že budou sloužit veřejnosti. Ještě chceme pokračovat a dodělat sochu čerta a také dřevěná křesla,“ říká Josef Dufek.

První ročník dvoudenního turistického pochodu po Česko-polské stezce Pavla Hečka.
První ročník dvoudenního pochodu vedl po Česko-polské stezce Pavla Hečka

Bývalá tvrz patřila od roku 1434 k broumovskému klášteru. V 18. století byl na zakázku broumovského opata Otmara Zinkeho zámek barokně přestavěn pravděpodobně K. I. Dientzenhoferem. V roce 1922 se stal soukromým zemědělským statkem. Po vyvlastnění po druhé světové válce byl objekt využíván k zemědělským účelům a zchátral. Rekonstrukce v 70. letech mu vrátila původní podobu. Až bude příští rok park hotový, čeká na tým Václava Svobody další výzva.

„Na pozemcích je spousta práce, ale další nás čeká na zámeckém dvoře. Dříve se podobné stavby budovaly po generace a my to máme dát do kupy za 20 let. Jakmile doděláme současný projekt, soustředíme se na nádvoří,“ plánuje podnikatel.