Jejich odchod z finanční scény tak asi nejvíce bolel mariášníky, kteří tak přišli o tradiční platidlo této tradiční hospodské karetní hry.

„Desetihaléře a dvacetihaléře přestaly plnit funkci oběživa, byly to mince na jedno použití. ČNB je stále vyráběla a dávala je do oběhu, ale z oběhu už se zpátky nevracely. Zůstávaly v domácnostech v obchodech a cizinci je vyváželi v kapsách do ciziny,“ uvedl kdysi pro ČT současný hlavní metodik ochrany platidel ČNB Jaroslav Moravec.

Když lidé dvacetníky a desetníky vraceli, vybralo se asi 150 milionů kusů mincí, které vážily asi 100 tun. Zdaleka se ale nevybraly všechny mince - těch se vyrobilo cca 1,7 miliardy kusů, což představuje 1200 tun materiálu. Zásoby, které ČNB po stažení mincí vybrala, byly demonetizovány, zničeny a hliník se prodal do šrotu. Výrobní cena desetníků a dvacetníků převyšovala jejich nominální hodnotu. Byla kolem 25 haléřů na kus. Přitom ale mince moc neobíhaly. Obchodní řetězce nechtěly od lidí přesnou částku, radši jim vrátily – takže nejdrobnější mince fakticky byly na jedno použití.

Vícero použití dopřávali nejmenším mincím například mariášníci. Jejich zrušení jim hru sice prodražilo, ale rozhodně nepohřbilo. „Malinko to pro nás byla rána, ale přežili jsme to. Žádné zásoby desetníků a dvacetníků jsme si nedělali. Přešli jsme na korunový mariáš a bylo to," říká ostřílený mariášník Jaroslav Grusmann.

Bez malých hliníkových mincí se mariášníci naučili hrát poměrně rychle. Zjistili, že přechod z desetníku ke koruně je desetkrát napínavější, protože výhry, ale i prohry prostě vzrostly. „Hlášená sedma je za dvě koruny, flek je za dvě koruny a durch za tři. Betla s malýma nehrajeme, hraje se akorát durch," zmiňuje Grusmann některé z herních variant, a vrací se k nedávnému turnaji v šonovském pohostinství, kterým začal další ročník Broumovské mariášnické ligy, u jejíhož začátku před více než dvaceti lety stál. „Hrajeme takzvanou mordu, to znamená že se nevolí barva, ale hraje se jen v červených. Na začátku má každý hráč 50 korun a podle rozpisu se točíme. Komu dojdou peníze, tak si musí dokoupit," říká bývalý starosta obce, který se mariáši věnuje zhruba půl století. „Je nás čím dál míň. Dříve nás hrávalo k padesáti a teď když se nás sejde dvacet hráčů, tak to je úspěch. My starý ubýváme a mladý se do karet moc nehrnou. Raději v hospodě koukají do mobilu," říká Grusmann, ale dodává, že to zrovna není případ Šonova. „Tady hrají mariáš i mladší ročníky, ale nechce se jim jezdit na soutěže."

Jak to bylo s halířem?

- Haléř zavedl císař František Josef I. v rámci reformy roku 1892, když Rakousko-Uhersko hledalo náhradu za krejcary a zlatky

- Původ této mince je ale mnohem starší. Drobná stříbrná mince se razila již ve 13. století v mincovně ve městečku Hall am Kocher ve Švábsku. Latinsky se nazývala denarius hallenses, odtud německy heller a následně česky haléř. Na českých územích se pak haléř poprvé objevil ve druhé polovině 14. století

- České haléře se začaly razit v roce 1993 po rozpadu federace. Letos by jim bylo třicet. Desetník s dvacetníkem nás však opustily už před dvaceti lety, padesátník odešel před patnácti. Budiž jim hliník lehký.

- Od té doby je haléř ve zvláštním stavu – existuje a neexistuje zároveň, protože koruna se pořád dělí na sto haléřů