Ramadán i svátek Eid Al-fitr jsou za námi a celý Katar se pomalinku vrací do normálních kolejí. Spousta našich pacientů ale odjela na dovolené, tak to snad nebude tak těžký začátek.

První den Eidu mě pozvala jedna z mých pacientek na slavnostní rodinný oběd. Pro Araby je tento oběd něco jako pro nás štědrovečerní večeře.

A jak takový oběd vypadá? Většinou se pořádá v domě matky a sejdou se na něm všichni příbuzní. Po příjezdu se muži oddělí od žen a jdou do mužského majelesu (čte se madželes) a ženy do ženského.

Majeles je honosná místnost pro hosty, kde se schází návštěvy. Tady se host nebere do obývacího pokoje, to je už soukromý prostor každé rodiny.

Přijely jsme na místo s kolegyní Kristýnou, oblečené do elegantních kalhot a košilí. Stejně jsme si tam přišly jako „chudé příbuzné". Všechny ženy byly krásné, pro mnohé celkem těžce nalíčené a měly na sobě nádherné šaty. Jejich povinností bylo nastrojit sebe i děti do nových věcí.

Polibky i objímání

Nejprve se všechny podle pravidel přivítaly. Ženy, které se neznaly, si podaly ruce a daly si zhruba dva až sedm letmých polibků na tvář. Ty, které k sobě měly blíž, se těsně objaly na znamení silných přátelských pout. Říkají tomu „srdce na srdce". Matku celé rodiny jsme pozdravily poklonou a polibkem na čelo.

Ženský majeles je vždy veliký a honosný. Představte si takovou přijímací místnost na zámku. Krásná křesla jako pro princezny, ohromný lustr, vázy a různé další dekorace. Vše sladěné v jedné barvě. Chvíli vám trvá, než si uvědomíte, že je to realita a ne sen.

Děti jsou vždy v ženské části, zůstávají s matkami a chůvami. Na našem obědě bylo neskutečné množství dětí. Povídaly si s námi, chtěly si hrát a fotit se. Je perfektní, že i malé děti umí anglicky. Mají jazykovou výuku už ve školce.

Na zemi a bez příboru

Na začátku se servírovala arabská káva gahwa se sladkostmi. Poté přišla služebná a rozložila na zem veliký ubrus, na kterém se po chvíli objevily dvě ohromné mísy plné rýže a jehněčího masa. Vyzvali nás, abychom se přesunuly na zem a začaly jíst. Následovaly jsme ostatní arabské ženy, které si v těch krásných šatech sedly a začaly si nabírat rýži a kusy masa na své talíře. Jediné, co nám v té chvíli chybělo, byl příbor. „Toto je tradiční katarský oběd a teď jste jedny z nás, proto musíte jíst rukama jako my," smály se přítomné ženy.

A co děti? Ty po celou dobu dostávaly peníze od svých tet. A nebyly to malé peníze. Po obědě jely do nákupního centra a koupily si za ně dárečky. I manželé se vzájemně obdarovali. Tak jako my v Čechách dostáváme ponožky a bačkory, tak Arabové dostávají luxusní hodinky, kabelky světoznámých značek, parfémy, sluneční brýle a samozřejmě šperky, které nejsou „bižu", ale mohou to být i diamanty. Proto je tento svátek přirovnáván k Vánocům.

Při odchodu mě moje pacientka Muneera, která nás pozvala, už nepolíbila na tvář, ale objala se slovy, že od této chvíle jsem součástí její rodiny. Je to pro mě veliká pocta a vážím si toho.

Markéta Klemmová