„Jsou takoví otupělí, většinu dne prospí v brlohu a ani toho teď tolik nesnědí,“ řekla ošetřovatelka Gabriela Macounová.

Ta v zimě své svěřence krmí dobrotami jako jsou kompoty. „Ty mi sem nosí lidé, když už jich mají hodně a nevědí, co s nimi,“ prozrazuje Macounová zdroj laskomin pro oblíbené obyvatele zámku.

Před obdobím zimního spánku si medvědi vytvářejí zásoby a tak snědí všechno, na co přijdou. „V listopadu sní všechno, co jim dám,“ usmívá se Macounová. Pořádné krmení čeká Dášu a Ludvíka opět na jaře, kdy skončí období zimního spánku. Právě zjara přijde nejvíc vhod pomoc od dárců, kteří přinesou ovoce, zeleninu, kompoty nebo granule pro psy, kterými se medvědi krmí. Přinesené krmení je nutné předat ošetřovatelce. Návštěvníci nesmí v žádném případě huňáče krmit.

Pád brýlí k medvědům znamená pro člověka rozlučku s nimi

„Jsem zvědavej, jestli budou medvědi venku,“ křičel včera po poledni chlapec, který běžel v čele skupinky školou povinných dětí k zábradlí nad příkopem, který byl v roce 1995 upraven na medvědárium a od roku 1996 jej obývají Dáša a Ludvík. Pohled do medvědária ale vyšel naprázdno – oba huňáči byli zalezlí. Biologické hodiny jim velí klidový režim…

Dvojice medvědů hnědých brtníků se do Náchoda dostala před 13 lety pomocí jeřábu. „Předtím byli v cirkusu, ale tam je zřejmě týrali,“ vzpomíná na jejich osud Gabriela Macounová.

Právě díky špatné zkušenosti s lidmi k nim nesmí ani jejich ošetřovatelka. „Ludvík se občas nechá pohladit, ale Dáša ne,“ říká Macounová. Tu musí od dvojice huňáčů vždy oddělovat mříž.

Pokud potřebují lékařské ošetření, musí si je veterinář nejdřív uspat. Při úklidu jejich výběhu musí být vždy zavření ve vedlejší části oddělené mříží.

Když návštěvníkům něco spadne dolů, většinou nemají šanci danou věc ještě někdy spatřit.

„Nejčastěji tam padají brýle nebo někdy deštník. Ale Ludva váží asi 600 a Dáša 400 kilogramů. Běhají až padesátikilometrovou rychlostí, takže před nimi není nic v bezpečí. Když tam spadne nějaký pták, tak ho vyrychtujou pěkně. Člověk tam naštěstí ještě nespadl,“ uzavírá ošetřovatelka Macounová.

(Martin Karlík)