„Moc se k těm mřížím nepřibližujte,“ upozorňuje Jana Vlášková, která je s medvědy několikrát denně v kontaktu. „A Dáša už vás zvětřila jde k nám,“ dívá se ošetřovatelka medvědů směrem k blížící se šelmě. Pohled na mohutnou medvědici z několika metrů působí dostatečně preventivně, takže varování bylo v podstatě zbytečné.

Kácení stromů, hluk bagrů a další stavební zvuky mědvědím slechům rozhodně nelahodí. „Schovávají se. Je to pro ně opravdu náročné. Raději si zalezou do svých pelechů. Však se pojďte podívat,“ zve k návštěvě medvědích kotců. V jejich zadní části je přístavek a silné deky zakrývají vstupy. „Mají tu tři pelechy a ten prostřední je propojeny s oběma krajními,“ odhrnuje deku a dovoluje nahlédnout do medvědího „obýváku“. Právě v tom prostředním mají největší klid a tráví v něm čas, když chtějí být spolu. „Mají spolu výborný a vřelý vztah,“ usmívá se jejich ošetřovatelka.

Cesta obou medvědů, kterým je nyní zhruba 29 let, do zámeckého medvědária měla poněkud dramatický úvod. Oba medvědi byli převzati v květnu 1994 do péče nadace Spisovatelé za práva zvířat od pražského cirkusového drezéra, kterému se nedařilo medvědy vytrénovat podle jeho představ. Ludvík měl přeražené obě zadní nohy a i s Dášou byli převezeni do Zoologické zahrady ve Dvoře Králové do karantény. Souběžně v té době začaly práce na úpravě hradního příkopu. Jen ocel na mříže medvědária stála přes 300 tisíc korun.

Přestože Dáša musela postoupit sterilizaci, tak příchod jara v medvědech probouzí něhu. „Opravdu se k sobě mají. Když jim dám třeba k jídlu granule, ovoce nebo vařenou červenou řepu tak Dáša se o to otírá – pro ní to je Coco Chanel a láká Ludvíka. Ten se o ní otírá, ona ho něžně kouše do ucha a mají se k sobě opravdu hezky,“ popisuje Jan Vlášková medvědí hrátky. Více o náchodských medvědech, jejích životě a jídelníčku si přečtěte v Náchodském deníku v pondělním rozhovoru s jejich ošetřovatelkou.