„Melouny pěstuji přes dvacet roků a po těch letech už vím, kde se jim nejlépe daří," ukáže rukou k záhonku, který leží na slunném místě nedaleko plotu. „Několik jich vypěstuji každý rok," ujišťuje otovický pěstitel, že úspěchy nejsou odvislé jen díky horkému létu posledních dvou let.

Podle Štejnarových zkušeností potřebují melouny kromě sluníčka a závlahy hlavně dobrou půdu s kompostem. „Záhonek připravuji už na podzim a na jaře ho znovu přeryji. A čekám až se oteplí teprve pak mohu vysít melounová semínka. To bývá v květnu," říká.

Pro úspěšnou sklizeň je podle pěstitele nezbytné, aby vyšla každá fáze růstu a zrání. Důležité je klíčení, při kterém by teplota neměla klesnout pod 15, 10° C. Když semínko zvládne svou cestu na svět, tak přijde období květu. Někteří pěstitelé odstraňují plané kvítky. Václav Štejnar to však nechává na přírodě. „Já si říkám, že když je pěstují v Maďarsku na těch polích, tak to tam taky nezaštipují," usmívá se.

Kromě slov uznání a obdivu se ale pěstitel setkal i se škodolibostí. „Před třemi lety mi vzešly krásné rostlinky a někdo mi je polil naftou," má zkušenosti i s nepochopitelnou závistí.

Finální okamžik přichází v období dozrávání, kdy je důležité správné načasování sklizně. „Do žen a do melounů nevidíš" říká staré italské přísloví, a proto se pěstitelé většinou řídí sluchem. „Že už je zralý, se pozná podle toho, že stopka u plodu je téměř uschlá a při poklepu prsty zní meloun dutě. Pak ho utrhnu a rozdám dětem. Pochvalovaly si, že jsou sladké," potěšila pěstitele vydařená sklizeň.