Za rozbřesku 14. července 1847, ještě před východem slunce, před čtvrtou hodinou ranní, se v okolí Broumova zřítily nejméně dva železné meteority. Několik lidí mělo přiležitost pozorovat neobyvyklý úkaz, který později do protokolů shodně popisovali jako let svítícícho objektu v několikakilometrové výšce, zanechávajícího za sebou tmavou kouřovou stopu. V jednu chvíli byla temeř vodorovná, od západu k východu směřující dráha letícího objektu, přerušena ohnivým zábleskem, doprovázena dvěma silnými detonacemi. Jeden ze svědků – Josef Tepper z Hejtmánkovic – se domníval, že do louky u Hejtmánkovic udeřil blesk. Vydal se tedy na louky, kam domnělý blesk udeřil a našel asi jeden metr dlouhou rýhu, ze které vyčníval černý horký kámen. S vynaložením větší síly se mu podařilo nápadně těžký předmět ze země výjmout a odnést. Druhá menší část ulomku dopadla na domek cihlářského dělníka v křinickém katastru. Meteorit prorazil šindelovou střechu domku, prolétl stropem a roztříštil pelest postele, na které spaly tři děti. Nakonec se jej podařilo nalézt až ve sklepě.

Pád meteroritu byl sám o sobě jistě mimořádnou událostí, obě meteorická tělesa převážně ze železa získal do sbírky benediktinský klášter - za hejtmánkovický kus, vážící 23,6 kg, opat vyplatil odměnu jak nálezci, tak i majiteli louky, křinický kus o váze 17,08 kg spadl do klášterního majetku.

Z obou dílů meteoritu byly krátce po pádu ve vratislavské továrně na porcelán odlity sádrové formy a pořízeny kopie. Hejtmánkovický exemplář byl později rozřezán a je součástí mnoha světových muzeí. Meteorit z křinické cihelny je od roku 1945 prakticky nepoškozen uchován v Národním muzeu v Praze. Na jeho povrchu jsou dodnes patrné části stébel ze šindelové střechy.

Pád tohoto meteoritu zvyšoval jeho význam tím, že to byl třetí pozorovaný pád meteoritického železa na světě a první zjištěný pád železa vzácného hesaendritového typu.