Nedávno se však se stejným záměrem v Jaroměři představilo sdružení Nové světlo, které taktéž navrhuje přebudovat kasárna v Josefově na věznici. Jeho zástupce tvrdil, že Ostrov naděje nemá zájem o spolupráci. Náchodskému deníku se však následně ozval Miloslav Kašpar, kterému takové tvrzení vadí. Projekt označuje za své duševní vlastnictví. Navíc upozorňuje, na jaká úskalí lze v Josefově narazit. Deník s ním v této souvislosti připravil rozhovor. V něm také vysvětluje, jak by soukromým sektorem vybudovaná věznice měla fungovat.

Jednali jste se sdružením Nové světlo o spolupráci?
Jednali jsme s nimi jen jednou a nevyšlo z toho, že bychom se dohodli či nedohodli na spolupráci. My jsme jim sdělili naši představu a oni se k tomu nevyjádřili. Proto jsem byl překvapen, když se pak v tisku z úst jejich zástupce objevilo, že nemáme zájem. Měli jsme s nimi jen jedno jednání před prvním zastupitelstvem, na kterém s tím jejich záměrem seznamovali jaroměřské zastupitele. Dozvěděl jsem se o tom a kontaktoval jsem je před tím já sám, aby my vysvětlili, co se děje, co mají v úmyslu. Oni převzali námi vymyšlený projekt. Proto jsem se rozhodl na celé dění reagovat, protože se mi to nelíbí. Ve finále totiž zkopírovali moje desky a přišli se stejným projektem. To mě naštvalo.

Vy jste tedy autor myšlenky a projektu na obnovu kasáren ve věznici? Máte na to nějaká práva?
Určitě mám duševní práva k celému projektu, protože my jsme na tom začali pracovat před nějakými osmi lety. Ten projekt jsme i prezentovali veřejnosti a měli jsme k tomu připravenu řadu podkladů. Je to stále moje duševní vlastnictví. Stojím si za tím, že Nové světlo projekt převzalo a okopírovalo jej bez souhlasu.

Budete s nimi věc nějak řešit?
Čekám, že se nám ozvou a budou jednat oni s námi. Mělo by to být v jejich zájmu.

Proč jste od záměru rekonstruovat kasárna v Josefově na věznici ustoupili?
Z několika důvodů. Je to památkově chráněné území, takže by tam byly velké problémy a velké investice do oprav, protože památkáři by se tam ke všemu stále vyjadřovali. Dále jsme postupně zjistili, že by tam byly problémy se zaměstnáváním vězňů. Na zaměstnanosti vězňů je však náš projekt postaven, aby to bylo pro stát i pro nás jako investory výhodné.

Jaké problémy by to byly?
Jakákoliv firma, která by měla s věznicí spolupracovat a zaměstnávat vězně, bude mít požadavky na vybudování nějakých výrobních prostor. My jsme se tím zabývali. Mysleli jsme si, že by šlo využít další kasárna, ale v Josefově je to specifické. Tím, že objekty jsou památkami, jsou prostory už dané a nejde je moc měnit. Na to záměr naráží. Dalším problémem je logistika vězňů. Jak se budou dopravovat do další budovy do práce? Budou chodit tunely? Tak jsme to chtěli řešit, protože Josefov je plný podzemních chodeb a šly by udělat nějaké průchody. Kdo by pak ale vězně hlídal, jak by se cesty zabezpečily? Mohly by tím vzniknout i problémy se statikou a to nikdo nedokáže dopředu říci. To je celá řada otázek, které postupně vyvstaly.

Takže v Josefově by váš záměr nefungoval ekonomicky?
Když budeme brát ekonomiku, tak pokud by tam bylo 500 nebo 1000 vězňů, musí pro ně být práce. Lepší by proto byla průmyslová zóna vedle věznice. My proto chceme vybudovat něco, co bude mít do budoucna význam, ne jen proinvestovat peníze. Především celý projekt spojujeme se zaměstnaností vězňů. To je to hlavní, proč se to má dělat a proč to nakonec chceme uskutečnit na zelené louce, ne v nějakém objektu, jehož dispozice jsou dané a ještě se nachází v památkové zóně.

Podle vás by zřejmě další zájemci o takový projekt v Josefově narazili na to samé jako vy. Je to tam tedy podle Vás vůbec realizovatelné?
Já myslím, že ne. Z těch mnoha důvodů, které jsem už nastínil. Pokud to někdo prosadí a vybuduje to tam, myslím si, že to nebude mít význam. My přitom chceme státu pomoci a ne přitížit tím, že se zrekonstruuje nějaká stavba a za pět let se od projektu kvůli neefektivnosti ustoupí a státu zůstane velký pomník.

Počítali jste, na jakou částku by rekonstrukce vyšla?
Původně, jak jsme se s projektanty a statiky zabývali přestavbou čtvercových kasáren, tak jen rekonstrukce tohoto objektu se blížila jedné miliardě. Když dnes Nové světlo uvádí něco přes 300 milionů, tak nevím, z čeho vychází, jaké materiály by chtěli použít. Aby ta věznice byla v současných normách, jak káže Evropská unie, které nesplňují ani současné věznice a mají je splňovat, i technologicky zabezpečená, nemohou se dostat na nižší částku, než jaká vycházela nám. Museli by ušetřit na materiálech, ovšem pak tu jsou požadavky památkářů.

O jakých normách Evropské unie hovoříte?
Na jednoho vězně má připadat šest metrů čtverečních. Do budoucna to bude mezi šesti až deseti metry. Dnes, jak jsou věznice uzpůsobeny, je to v průměru okolo tří metrů na osobu. Proto se ve věznicích zruší posilovny, společenské místnosti, aby se udělaly další místnosti. To ale není řešení problému vězeňství. Věznice se stále snaží modernizovat, aby šly ve šlépějích Evropské unie, ale že někde udělají nějakou přístavbu, to neřeší komplexní problém. Měly by se zrušit dvě staré věznice, které jsou nesoběstačné, neenergetické, a místo nich by se měla postavit jedna nová a moderní, která bude splňovat všechny parametry a ještě řešit zaměstnanost vězňů. To je do budoucna zapotřebí řešit.

Vy už jste dříve jednali dokonce i s ministrem spravedlnosti či dalšími představiteli státu a vězeňské služby. Jak se na celý projekt, spočívající v tom, že soukromá společnost vybuduje věznici a bude ji provozovat a stát v podstatě dodá ostrahu, dívali?
Říkali, že je to hezká myšlenka, ale ať přijdeme s ještě více rozpracovaným konkrétním projektem a budou se o to ještě více zajímat. Proto, když jsme odstoupili do prostor v Josefově, začali jsme pracovat na projektu na zelené louce. Dodnes jej připravujeme od A do Z, tedy nejen co se týče samotné stavby, ale i zaměstnanosti, bezpečnostních hledisek. Pracujeme na tom.

Vy tedy připravujete takový model, jak by moderní věznice měla fungovat. Inspirovali jste se k tomuto řešení někde, třeba ve světě?
Ani ne. Problematika vězeňství mě zajímá a věnoval jsem se jí. Spíše mě k těm úvahám a záměrům donutilo, když vidím, co se děje. Myslím si, že by se stát měl pořádně na tuto problematiku podívat a nebát se toho, když máme soukromé investory a banky. My navrhujeme vybudovat vězeňské zařízení, státu ho pronajmout a stát bude platit jen dohled a ubytování vězňů. My se však postaráme o jejich zaměstnanost.

Proč chcete stavět věznici jako soukromníci?
Chceme ukázat, že místo dvou starých věznic lze vybudovat jednu moderní, která bude soběstačná, i energeticky, a bude u ní průmyslová zóna, kde bude devadesáti až stoprocentní zaměstnanost vězňů, kteří si budou vydělávat na svůj provoz, na provoz věznice. Nejsou ve vězení na táboře ani na výletě, ale za trest, a tak by měli pracovat a podílet se na tom, aby snížili náklady ostatním občanům…

Je v tom potenciál. Vězni byli, jsou a budou, a je nutno změnit zákony, aby museli pracovat. Když však změníme zákony, tak musí mít kde pracovat. Soukromý sektor si umí práci, efektivnost a hospodaření ohlídat daleko lépe, než stát. Jak vidíme ve státu, že peníze mizí jinam, než mají, tak to si soukromý investor nepřipustí a nedovolí to.

Jakou zaměstnanost vězňů si představujete?
Máme k tomu připravenu spoustu projektů, aby vězni pracovali, vyráběli, zpracovávali odpady buď v prostorech, které nebudou moci opustit, nebo i mimo areál věznice. Nechceme brát práci běžným občanům v místě, kde ta věznice bude. Vězni by měli vykonávat takovou práci, kterou běžný člověk za ty peníze, za které dělá vězeň, dělat nebude. A to není žádná voňavá práce.

Máte už vybrané nějaké konkrétní místo, kde by vaše věznice měla stát?
Určitě ne. Naše řešení bude model, který se může umístit kamkoliv. Když se však podíváme na mapu republiky, kde jsou věznice, je to převážně v severní části. Asi je v těchto oblastech kriminalita větší. Tak bychom ji asi chtěli umístit někde v těchto částech.

Přišli jste s vaším řešením už před lety. Byli jste první v republice, nebo už bylo více takových záměrů?
Myslím si, že jsme s touto myšlenkou první. Před námi však byl projekt PPP, tedy investice státu a soukromého investora, kdy se měli v Rapoticích společně podílet na stavbě věznice. Ale to byl jen podíl na stavbě, nic jiného. Kompletní řešení tady asi nabízíme jako první.

Předpokládám, že model, na kterém pracujete, budete nabízet státu. Co když odmítne?
Jsem Čech, mám tady srdce, tak to budu prezentovat naším představitelům. Pokud se však české vládě, ministerstvu spravedlnosti, vězeňské službě tento náš způsob nebude pozdávat, půjdu s tím do zahraničí, ať se to týká Polska, Maďarska, Slovenska či dál. Problém s vězni totiž není jen v České republice, ale ve všech státech nejen v Evropské unii, ale hlavně směrem na východ.

Kdo za Vámi stojí? Jaká je struktura Ostrova naděje?
Je nás v tom zapojených více, převážně na tom pracuji já a tři další lidé, dále pak tým projektantů. Spolupracujeme také se společností PKS Holding, která je naším partnerem, a v oblasti investic a staveb na trhu působí od roku 1990. Není to tedy firma, která by jen tak vznikla a zanikla, jak to u některých projektů bývá.

ČTVERCOVÁ KASÁRNA v Josefově chátrají. Autoři myšlenky věznice od plánu ustoupili.