Plachtařské mistrovství republiky juniorů a akademiků 2014, konané na zdejším letišti, už se přehouplo do druhé poloviny. Pro platnost závodů se musejí odlétnout alespoň čtyři platné soutěžní disciplíny.

To už je splněno, ale závodí se dál.Vítězství nemá prozatím nikdo jisté a pořadí na prvních místech se neustále mění. Rychle se měnící počasí si nehraje jenom s termikou, ale také s psychikou pilotů. Pro úspěšné zvládnutí disciplíny jsou potřebné nejen co největší zkušenosti, ale hlavně pevné nervy. „Piloti to nemají jednoduché. Letové podmínky jsou opravdu hodně složité a záleží na každém, jak se s tím popere. Nepřijeli sem jen pohodově létat, ale závodit. O to to je napínavější," řekl Petr Jirásek, ředitel závodů.

Všech třiatřicet pilotů stále statečně bojuje a snaží se posbírat co největší počet bodů. Jelikož závodí opravdová elita juniorských plachtařů, tak jsou výsledky celkem vyrovnané, a to zejména v první desítce.

V první trojici se od začátku úspěšně drží Hana Trešlová z Aeroklubu Raná u Loun. Ta létá už devátým rokem a druhý rok je v juniorském a ženském reprezentačním týmu.

„Moc se mně tady líbí. Zatím jsem na tom takhle dobře na závodech nebyla. Tak mám velkou radost. Je to tady náročnější, ale mně to vyhovuje," svěřila se Hana Trešlová.

„Zdejší terén moc neznám, i když už jsem také na Orlických horách létala. Je to ale úplně jiné prostředí než u nás. Ty kopečky se mně tady líbí, i když někdy to je docela adrenalin. Počasí nám zatím přeje, byť není přímo ideální, ale u nás jsou podmínky ještě složitější. Jsem tady spokojená, protože se hodně létá. Tolik disciplín jsem snad na žádném závodě předtím neletěla. Těším se na další lety, snad nám ještě bude alespoň trochu přát počasí. S výsledky jsem také spokojená a mým přáním je postavit se na stupně vítězů. Budu se snažit," zhodnotila závod Hana Trešlová.

Na letišti je jako doma, vyrůstala tam

Hana žije létáním už od malička. Její maminka je také reprezentantka, a tak vyrůstala na letišti.

„Jezdila jsem s ní také po závodech a to mě bavilo. Od začátku mi bylo jasné, že jak to bude možné, začnu také létat. Snažím se udržet rodinnou tradici a byla bych ráda, kdyby v tom pokračovaly někdy i moje děti. Nutit bych ale nikoho nechtěla. Rodiče mě také nenutili, vše přišlo samo," pokračovala Trešlová.

Vloni byla na mistrovství světa ve Francii a v Polsku. Ve Francii na ženském mistrovství světa to prý bylo docela dobré, ale v Polsku se moc nedařilo. „Své tajné cíle ale také mám. Nebylo by špatné být mistrem světa (s úsměvem). Příští rok se pořádá juniorské mistrovství světa v Austrálii a tam bych se strašně ráda chtěla dostat. Snažím se pro to dělat maximum. Letos mě čekají ještě dva velké závody, ale pak přijde podzim a s tím i škola," dodala Hana Trešlová.

K létání se dostal přes modely

Na čele se také stále drží Pavel Trybenekr z Aeroklubu Hořice. Ten ale žádný vzor v rodině neměl. „Létám sedm roků, ale závodím teprve čtvrtým rokem. K létání jsem se dostal od RC modelů. S modely jsem začínal už v dětství a potom to plynule přešlo až na větroně. V rodině létá můj otec, ten ale začínal současně se mnou," přiblížil začátky Pavel Trybenekr.

Druhý rok je také zařazen do reprezentačního týmu. Mezinárodních závodů se ale prozatím neúčastnil. Pokud by byl nominován i příští rok, tak by se chtěl zúčastnit mistrovství světa v Austrálii.

„S průběhem závodů jsem spokojený. Vzhledem k tomu, že z Hořic je to sem kousek, tak místní terén znám. Jsem tu vlastně skoro jako doma, většina přeletů je skoro vždy na Orlické hory. Jinde na závodech se musím orientovat jen podle GPS, ale tady můžu i podle pozemních bodů. Jistá výhoda to je, ale v současném na létání složitém počasí je to spíš o náhodě," dodal Pavel Trybenekr.