Největší chloubou hospodářského dvora je poplamenice z chlebového těsta, které s historií Babiččina údolí úzce souvisí. Ve své knize Babička je totiž zmiňuje Božena Němcová.

„Vyčetl jsem, že babička s dětmi chodila do mlýna na poplamenice,“ připomíná Miloš Lokaj největší tehdejší baštu na mlýně.

Zjistil si, že to byly chlebové placky, které se vkládaly do pece, když se vymetl oheň. Tedy po plameni. Nebyly teploměry, tak se správná teplota poznala podle toho, zda se povedly. „To znamenalo, že se může dát péct chleba. Seběhla se chasa a jedlo se to na sladko s medem nebo povidly, anebo na slano se sádlem,“ popisuje mlynář.

V místní peci se už 150 let nepeče, aby se návštěvníci Ratibořic mohli vrátit do předminulého století, nechává si Miloš Lokaj dělat chlebové polotovary. Z nich pak jeho kolegové udělají ty správné placky, jež na rozpáleném plechu imitujícího pec rozpečou dozlatova a přidají zelí nebo škvarky.

„Je to chlebové těsto na sádle, takže se poplamenice krásně peče bez obav, že by se spálila. Důležité je ji přitlačit a promasírovat na grilu, aby byla pořádně propečená, měkoučká a křupavá. Navrch se dá zelí a škvarky a je to,“ ukazuje student Štefan Žolna, který je v Rudrově mlýně na brigádě.

Když jeho rodina koupila v devadesátých letech barokní zámek v Meziměstí, Václav Svoboda věděl, že by jednou chtěl poblíž památky vybudovat park. Od loňska okolí tamního rybníku jeho firma upravuje a místní si již zvykli tam chodit na procházky.
Majitel zámku buduje v Meziměstí veřejný park. Žádné ploty tu nebudou, slibuje

Nyní už je občerstvení u Miloše Lokaje vyhlášené, ale začátky byly krušné. „Když se před třinácti lety otevřela vrata do dvora, nic tady nebylo. Zaměřil jsem se na posezení. Spousta lidí údolím rychle projde, ale my chceme, aby také v klidu spočinuli a vychutnali si tu nádhernou atmosféru, která tady panuje,“ vzpomíná na své začátky ve mlýně.

Nejtěžší prý bylo přesvědčit návštěvníky, že má otevřeno. Když poprvé postavil gril a opékal první klobásu, lidé si mysleli, že jde o soukromý mejdan. Objednal prvních deset buchet a devět jich musel sníst sám. Prodala se jenom jedna. „Dnes je to jedna z našich hlavních pochoutek. Samozřejmě musejí být každý den čerstvé,“ konstatuje Miloš Lokaj.

Postupně se dvůr každý rok díky panu kastelánovi a zámku zveleboval. Lokaj se snaží vytvářet takové prostředí, jaké tady kdysi bývalo. Chce, aby to na návštěvníky působilo tak, že se tu zastavil čas. Lidem podává jen pokrmy, které mají k mlýnu vztah.

Podle kastelána zámku Ratibořice Ivana Češky bylo od počátku spolupráce s Milošem Lokajem cílem nabídnout lidem příjemné prostředí a jídlo podobné tomu, jaké se kdysi ve mlýně jedlo.

„Pan mlynář má od nás hospodářství u mlýna dlouhodobě pronajaté a stará se o to, aby bylo prostředí Babiččina údolí oživeno něčím vkusným, co se sem hodí. Nabízený sortiment občerstvení má téměř nařízený,“ říká kastelán a upozorňuje, že žádné hranolky s kečupem nebo langoše tady nikdy nebudou.

Rudrův mlýn v Ratibořicích u České Skalice o svátcích patřil Mlynářským slavnostem.
OBRAZEM: Lidé v Babiččině údolí ochutnali, co se na mlýně vysmejčilo

V nabídce je naopak například chleba se sádlem a cibulí, či s tvarohem a podmáslím, bramborové placky se škvarky, zelné plněné kapsy i klasické koláče a buchty. „Prostě vše, co se na mlýně vysmejčí,“ takto obvykle zvou pořadatelé na Mlynářské slavnosti, které se v Ratibořicích čas od času konají.

Miloš Lokaj ještě před časem hrával roli mlynáře s českoskalických folklorním souborem Barunka. Teď už podle svých slov jen posedávám jako starý, vysloužilý mlynář, který je na vemínku.

„S každým se pozdravím, informuji návštěvníky, co tady lidé najdou nebo poradím s cestou. Vypravuji a dávám pozor, jestli je všechno v pořádku. Tady u brány mám přehled. Lidé se rádi zastaví a popovídají,“ směje se mlynář a do placu dává jednu opakující se historku. „Chtějí třeba vědět, jak může být stará zdejší lipová alej. Těžko se odhaduje, jestli tady jsou 200 nebo 250 let, ale vždycky říkám, že se sázely, když jsem byl ještě kluk,“ pokrčí rameny.

Občerstvení v Rudrově mlýně je v hlavní sezoně otevřené každý den od 9 do 17 hodin.

Poplamenice

Suroviny: žitná a pšeničná mouka, pitná voda, mletý kmín, sůl, sádlo, kysané zelí či mleté škvarky

Příprava: Den předem se připraví kvásek, do mísy s kváskem se přisype mouka, přilije voda, přidá sůl a mletý kmín. Poté se hněte až vznikne hladké těsto, které se vyklopí na pomoučněnou pracovní plochu. Následně se ručně překládají okraje přes sebe, dokud nevznikne bochánek, který se přikryje utěrkou a nechá kynout až zdvojnásobí svůj objem. Bochánky z těsta se vytvarují na placky o průměru okolo 15 centimetrů a vysoké 1,5 až 2 centimetry se rozloží na plech a vloží do trouby. Po potření sádlem se pečou dokud nezezlátnou.