První zastávkou byl klášterní kostel sv. Vojtěcha, kde farář Martin Lanži návštěvníky v krátkosti seznámil s historií řádu benediktinů, kteří se ve svém řeholním klášterním životě řídili heslem „ora et labora“ – modli se a pracuj. Při následné návštěvě přilehlé zákristie se dozvěděli o tajných dvířkách i o vstupu do krypty v podlaze místnosti.


Pak je čekal uzavřený a trávou zarostlý tak zvaný rajský dvůr, jenž sloužil mnichům jako místo rozjímaní. Odtud pokračovali do refektáře – někdejší klášterní jídelny, která nyní slouží jako expozice, v níž je kromě zdobených rouch také vystavena kopie Turínského plátna.

Klášter i přilehlá zahrada ožily i v nočních hodinách

Ve 21.30 první, o hodinu později druhá a půl hodiny před půlnocí třetí skupina – takový byl páteční program noční prohlídky kláštera a klášterní zahrady, která ozářená jen mihotavými světly svíček a čertovským ohněm ožila mlčenlivými nadpřirozenými postavami, jež nečekaným se vynořením ze tmy poměrně úspěšně děsily návštěvníky.


Stejně jako před čtrnácti dny, kdy měly noční prohlídky premiéru, tak i tentokrát bylo vyprodáno a zájemců bylo více, než kolik mohli v jednom prohlídkovém čase průvodci pobrat. Bohužel vniveč přišlo 12 rezervací na poslední okruh, které si nikdo nevyzvedl a na poslední chvíli se je již nepodařilo prodat…


V refektáři již kromě zmiňované kopie Turínského plátna si pozornost zasloužily vystavená mešní roucha, z nichž nejzdobnější pošité českými granáty a perličkami patřilo prvnímu královéhradeckému biskupu a patnáctému arcibiskupu pražskému Matouši Ferdinandu Sobkovi z Bílenberka. V knihovně se návštěvníci dozvěděli o osudech „knihy knih“ Kodexu Gigas a pak navštívili i nejvyšší patra, kde si prohlédli skromně vybavené mnišské cely v nichž benediktíni přespávali. Uzavřeno před nimi nezůstalo ani sklepení v němž jsou nyní dočasně uchovávány tzv. Vamberecké mumie.