Všichni si závody užívali s nadšením, jen na pořadatelích bylo vidět jisté napětí. Není totiž jisté, zda to nebyl také ročník poslední a příští rok nebude kemp v tuto dobu prázdný a bez psího štěkotu.

„Bohužel město teď projektuje budování cyklostezek s asfaltovým povrchem. V okolí tak už nebude jediná šotolinová cesta. Největší problém je, že cesta na výjezdu z kempu směrem ke Krčmaříku a lesu Občina má být asfaltová. Jsou to první dva kilometry po startu, kdy jsou psi nabuzení a v největším záběru. Je nemyslitelné je pustit hned na asfalt, to by si strhali podušky na packách. Je to pro ně nebezpečné. Jsou pravidla, za které nelze jít," posteskl si ředitel závodů Jaromír Hanuš.

Musheři nejsou proti budování nových cyklostezek. Jsou nadšení například z nových cyklostezek v lese Občina a okolo rybníku Špinka, kde je šotolinový povrch. Díky tomu prý byl letos také vysoký nárůst závodníků. Trať je, podle jejich slov rychlá a bezpečná.

„Dle mého názoru šotolina pro běžce i cyklisty, kromě silničních, plně vyhovuje. Je to kvalitní a bezpečný podklad. Asfalt není vždy to nejlepší řešení, co může být. Když mají závody stoupající tendenci, tak skončit takto se nám zrovna nechce," vysvětluje Jaromír Hanuš.

Jak ředitel závodů říká, tak se stále snaží s vedením města jednat a pokouší se prosadit změnu povrchu cyklostezky.

„Doufejme, že ti, co o tom rozhodují, zváží i tuto variantu. Nejde ale jen o nás a psy. Spousta lidí sportuje a ti vědí, že běžet po asfaltu není to nejlepší. Zvolí si raději polní a lesní cesty. Za chvíli nebudou mít kudy běhat a budou si na asfaltu ničit klouby. Asfaltový povrch je rychlý a tak i nebezpečný pro ostatní, kteří se po stezce pohybují. Někdy méně znamená více," vysvětluje Hanuš.

Musheři se pokoušeli hledat i jiné varianty s tím, že by stávající trať změnili a nebo upravili s jiným výjezdem.

„Není ale kde. Všude jsou jen úzké pěšinky. Pokud nebudeme mít vhodnou výjezdovou cestu, tak musíme se závody skončit. Nejsme proti úpravě cesty na cyklostezku, ale ne na asfaltový povrch. Už dnes máme na trati dva kilometrové úseky s asfaltem. Tam to ale psům už tolik nevadí a vždy si tam nějakou cestičku najdou. Po startu to ale opravdu nejde," dodal Jaromír Hanuš.

V Červeném Kostelci to jsou jedny z největších a nejznámějších závodů, které už mají své jméno a jezdí na ně musheři z celé republiky, výjimka nebyla ani tentokrát.

Závodilo se dvoukolově ve čtrnácti kategoriích, které v neděli doplnil dětský canicross. Ten udělal závěrečnou tečku za závody. Na trati se vystřídalo sto dvacet závodníků v seskupeních pes a běžec, pes a vůdce na kole, pes a vůdce na koloběžce, 2 až 4 psi a vůdce na tříkolovém vozíku a 5 až 8 psů a vůdce na čtyřkolovém vozíku. V zápřahu byli psi všech možných ras, ale značnou převahu měla severská plemena.

„Závody se vydařily. Poslední tři roky byl trend v ubývání závodníků. Na Broďáku jsme měli nejvíce sto pět závodníků. Vloni jich bylo jen osmdesát. Letošní rekordní účast nás tak potěšila. Pořádáme ještě závod v Bělči. Tak jsme měli sto devadesát závodníků. Brodský se tak k tomu začíná přibližovat," okomentoval závody jejich ředitel.

Letos přijelo i hodně sprinterů a rychlých závodníků, kteří dříve prý Kostelcem pohrdali. Teď byli ale překvapení a na závodech se jim líbilo. Na startu bylo také hodně mladých závodníků. Přijel i celý patnáctičlenný dětský oddíl. Jezdí ale už i děti starších musherů a generačně se závodní pole pomalu obměňuje.

„Líbí se mně, že děti, když v něčem vyrůstají, tak si při dospívání nějaký sport najdou. Nemusí zrovna závodit se psi. Někteří třeba běhají a nebo závodí na kolech. Je to pro ně přirozené. Nejsou tak závislí na super počítačích a nebo nejnovějších modelech mobilů. Vědí, že život o tom není. Neříkám, že jde technika mimo ně, to přináší doba, ale nejsou na ní závislí," míní Jaromír Hanuš.

Musherům se daří úspěšně rozvíjet i spolupráci s novým hlavním sponzorem. Díky sponzorům se také daří závody pořádat. Jedním z nich je i výrobce koloběžek. S ním společně pořádají v létě na Brodském závody na koloběžkách.

Jaromír Hanuš by nejraději předal pořadatelské žezlo mladším, ale nikomu se do toho nechce. „Po těch letech už všichni pociťujeme trochu únavu a mladší generace se do pořadatelství nehrne, i když jsme to zkoušeli, musíme ještě pokračovat. Nemohu říci, že by mladí nepomáhali, ale jsou většinou jen jako hlídky na trati. Rád bych si ještě zazávodil, ale skloubit obojí dohromady, to nejde," povzdechl si na závěr Jaromír Hanuš.