Štěkot natěšených psů se rozléhal táborem Kujebák, odkud se tentokrát premiérově na kárách vydávalo na 18 kilometrovou trať jedno spřežení za druhým. Původně měla trasa měřit 25 kilometrů, ale nakonec se pořadatelé z bezpečnostních důvodů rozhodli, že plánovaný úsek na polské straně vypustí. „Byla tam asi třistametrová sjížděčka a na tomto tvrdém podkladu toho maj pejsci už takhle plný packy, tak jsme nechtěli riskovat,“ sdělil nám Jiří Plšek, že více než o délku tratě jde hlavně o to, aby svezení bylo pro radost a ne k zlosti.

Nejrychlejšímu stačila hodina

Na trati, kterou nejrychlejší spřežení zvládlo přesně za hodinu, bylo umístěna spousta žlutých terčíků upozorňujících na nebezpečná místa. Skutečnost, že se i přes zkrácení jednalo o náročnou trať potvrzovalo několik defektů a přibližně pět poškozených kár, z nichž některá přišly o kolo a jiné se zlomily vidlice. „Naštěstí se ale nikdo nezranil a to bylo nejdůležitější,“ byl spokojený Jaromír Hanuš.

Vítězem se stal vicemistr světa

Na Janovičkách byl tentokrát ze čtyř desítek spřežení nejrychlejší letošní vicemistr světa v kategorii sprint na kárách Michal Merhaut, jehož šestispřežení dosáhlo při průměrné rychlosti 18,3 km v hodině v součtu dvou kol výsledného času 2:01 hod. Nejrychlejší ženou byla Adéla Kordová na kole a kategorie běžce se psem patřila Martinu Ducháčovi. Kromě cen pro vítěze jednotlivých kategorií byly rozdány i dvě ceny fair play – ty si odnesli Michal hanus a Milan Petruželka za pomoc na trati, když nenechali své kolegy na holičkách.

„Hlavně, že jsme se sešli,“ pochvalovali si

„Udělejte kluci cokoliv mi přijedem. Je jedno jak bude, hlavně že se sjedem a pokecáme o psech,“ vzkazovali už dlouho před závody musheri pořadatelům janovičského midu. Letošní zimní sezóna je totiž vůči těmto lidem hodně macešská neboť prakticky kromě známého Šediváčkova longu, který se jel částečně aj na trávě, se letos nekonaly snad žádné jiné závody. Bylo to vidět nejlépe na nabuzenosti psů, kteří toužili závodit. Na startu byli k neudržení a spousta závodníků musela jet první desítky metrů po startu na brzdách. Hned první levotočivá zatáčka, do níž se spřežení řítila z mírného kopce byla určitě pro musheri i pro psi hodně adrenalinová. Diváků sice letos přišlo méně než na předchozí sáňkařské ročníky, ale ti kteří dorazili si užili sluníčka a hodně čerstvého povětří.