„To víte že to cítí, že za chvíli vyrazí na cestu,“ usmívá se Irena Rejchrtová, která už jen za několik málo minut opustí na dlouhé týdny domovskou adresu.

Jívka je zkušená, Jiskra má premiéru

Manžel a mladá pomocnice ustrojili během několika minut kobylky do postrojů a vyvedly je zapřáhnout. Ještě překontrolovat a upravit postroje, kartáčem vyhřebelcovat, rozloučit a může se vyrazit.

„Jiskro, přidej,“ pobízí paní Irena mladší z obou kobylek, pro kterou je takováto cesta první velká zatěžkávací zkouška. Starší Jívka má už za sebou dlouhou cestu kolem celé republiky, na kterou se milovnice koní vypravila před třemi roky. „Dnes vyrzím do Červeného Kostelce, tam přespím a druhý den jedu do Velichovek, kde si na tři neděle odpočnu v lázních, a pak chci jet dál směrem na Jičín a nad Mladou Boleslaví vedlejšími cestičkami k Plzni,“ líčila jen pár metrů od domu své plány.

Ještě zbývá sjet kopeček vedoucí k hlavní silnici. „Prrr. stůj!“ brzdí temperemant svých společnic. Silnice je v sobotním dopoledni naštěstí zrovna prázdná, a tak nic nebrání tomu, aby se spřežení zapojilo do provozu. „Di hot, di hot,“ opakuje, a kobylky se poslušně stáčejí do prava a hned se s chutí dají do běhu a kopyta jim klapou o asfalt. „Pomalu holky, pomalu,“ mírným hlasem usměrňuje paní Irena své spřežení. „Mám tu kilometrovník, začínáme nulou, tak jsem zvědavá, kolik ujedeme,“ usmívá se po prvních metrech. Ještě pár snímku na startu a vzápětí mizí pod horizontem.

„Tak první noc jsme přespaly za Červeným Kostelcem a v neděli po poledni jsem dorazila do Velichovek. Cestou jsem se stavila ve Vestci u Zaloňova, odkud Jívka původně pochází. Sice se nadšeně zdravila s tamějšími koňmi, ale do dvora už nechtěla zatočit, jako před lety, když jsme jely okolo. Do domovské stáje už ji to netáhlo, doma už je u nás v Pěkově,“ prozrazuje jeden z prvních příjemných zážitků ze začátku cesty.