Výsledkem jeho hrátek se šroubky a maticemi byl prototyp odstředivého odlévacího zařízení. Šlo o zdánlivou změť trubiček, formiček na čočky a motůrku dodávajícího stejnosměrný proud. Celý systém fungoval velmi jednoduše. Nad pryskyřicovými formičkami byly umístěny hadičky, z nichž pravidelně odkapával gel, který byl díky rotaci půlkulatých misek po obvodu roztahován odstředivou silou.

Plynulou rotaci Wichterle zajistil napojením aparatury na dynamo z jízdního kola zapojeného na zvonkový transformátor, ten sloužil jako napájecí zdroj.

Ve své knize Vzpomínky Wichterle popisuje, jak k vývoji prvních měkkých kontaktních čoček na světě vlastně došlo: "Den před Štědrým dnem jsem si doma z této stavebnice sestavil nový prototyp odlévacího zařízení, ve kterém jsem jako náhon použil dynamo z jízdního kola našich kluků. Když se dynamo připojilo na zvonkový transformátor, fungovalo jako motorek s naprosto přesnými otáčkami podle frekvence střídavého proudu. Na Štědrý den odpoledne jsem merkurovou aparaturu uvedl do chodu a odlil prvé čtyři čočky…"

První čtyři čočky s pravidelnými okraji potom hned na Boží hod vyzkoušel na druhé oční klinice v Praze. Na patentový úřad potom putovala přihláška už 27. prosince.