„Stejně jí říkám Ida,“ reaguje na změnu po desetiletí zaběhnutého jména oblíbené minerální vody starší muž, dotahuje víčko poslední naplněné láhve a odchází. Jenže Ida to v pravém slova smyslu není. Tato voda, která je čerpána z nového městského vrtu, má jiný název i kvůli tomu, že má odlišnou minerální skladbu.

Přesně dva měsíce uplynou pozítří od slavnostního otevření Malých lázní. Ty na své zahájení provozu sice teprve čekají, ale okolo tzv. zimního pítka je rušno prakticky celý den. Náchoďáci byli dlouho zvyklí na Idu, která vytékala z nerezových trubek hned u řeky Metuje. Pak se lidé dočkali roku 2011 důstojného prameníku Jakub, který byl ale po čtyřech letech v září 2015 uzavřen, kvůli vysokému množství arzenu v minerálce.

Na chuť si lidé teprve zvykají

Ale i navzdory této „jedovaté“ skutečnosti někteří konzumenti nynějších Běloveských bublinek považují původní Idu za lepší. „Byla taková ostřejší, hodně perlivá,“ popisuje chuťovou vzpomínku pan Václav, který sice chodí alespoň dvakrát týdně „natankovat“ i nové Běloveské bublinky, ale na jejich chuť si stále teprve zvyká. „Jsou prostě jiné,“ napije se, aby se utvrdil v charakteristice kyselky: „Je míň perlivá a zdá se mi slanější,“ potvrzuje na vlastních chuťových pohárkách.

Jeho názor není ojedinělý, což potvrzuje i náchodský místostarosta Jan Čtvrtečka. Ten má pro tyto skutečnosti i své vysvětlení. „Ne snad že by byla dřívější Ida více nasycena oxidem uhličitým, ale jak zde přirozeně vyvěrala, tak ten plyn měl čas spojovat se z maličkých bublin do větších. A samozřejmě čím větší bublina, tím to na vás působilo ostřeji,“ má svou verzi místostarosta. „Když ale nemluvím s obyvateli Náchoda, ale s lidmi třeba až z Rychnovska, kteří nejsou zatíženi tou chutí minulosti, tak ti jsou nadšeni a říkají, že je chuťově úplně skvělá a jezdí si pro ní třeba každý týden,“ říká místostarosta a přidává ještě jeden postřeh. „Ta současná minerálka je více mineralizovaná a je v ní více soli, takže to není asi tak chuťově dobré pro ty, kteří byli dříve zvyklí si z Idy vařit kávu.“

S tím ale nesouhlasí dvojice mužů, kteří si přišli načepovat včera před polednem. „Kafe je z toho dobrý, jak to pění, tak je našlehaný jako espresso,“ usmívá se mladší muž v maskáčové bundě, a starší s cigaretou mazácky zasunutou mezi rty mu přizvukuje: „Hlavně to kafe musí být se šlehačkou a s vaječňákem.“

Jiří Řezník