To, co v Polsku trvalo léta, v Maďarsku měsíce, v Německé demokratické republice týdny, se v Československu uskutečnilo za několik dnů. Zásadní dějinný zlom se dotkl života všech, v každém koutě republiky, tedy i na Náchodsku.

Přímo v Náchodě bylo Občanské fórum vyhlášeno 24. listopadu a přihlásilo se k prohlášení OF v Praze z 19. listopadu. "V den „D“ 27. listopadu byli občané dobře informováni o situaci ve své vlasti a přestávali se bát, o čemž svědčí masová podpora generální stávky," komentuje černobílé snímky zaplněného náchodského náměstí historik Richard Švanda.

Po několika dnech, kdy chyběly seriózní informace o událostech v Praze, se i v Hronově začali scházet aktivní občané. "Bylo to v divadelním klubu tzv. Ponorce a spontánní setkání s veřejností se konala také na schodech Jiráskova divadla. Vůli ke změně projevili i sami Hronované tím, že u příležitosti Mezinárodního dne lidských práv se v neděli 10. prosince 1989 odpoledne rozvinul po Hronově dlouhý řetěz lidských rukou jako symbol jednoty. Řečníci na náměstí pronesli projevy, v nichž vyzdvihovali přísné dodržování lidských práv, humánnost a demokracii," dodává historik.

Stranou nezůstal ani příhraniční Broumov. "V prvních dnech byl nejaktivnější Olda Malina Morgenstern, dnes režisér dokumentarista v Praze, tehdy kominík v Broumově. Myslím, že to byl právě on, kdo nás už v neděli 19. listopadu v hospodě informoval o událostech na Národní třídě," říká Petr Staněk, nynější zástupce ředitele broumovské ZUŠ, který tehdy patřil mezi místní "máničky". Ti o páteční demonstraci sice věděli, ale do Prahy nevyrazili. "V sobotu jsme totiž jeli na koncert na Rychnovsko. Šlo o poslední akci, kterou rozehnala Státní bezpečnost," vzpomíná Staněk na tehdejší dění. "Pamatuji si, jak jsme hned v pondělí byli s několika kamarády a známými u mariánského sloupu na broumovském náměstí. Šlo jen o takový malý hlouček. Opodál šmírovali tři "esenbáci" v civilu a zapisovali si nás do notýsku. My jsme z toho měli samozřejmě srandu," popisuje tehdejší dění.

Další den se už postupně přidávali další nespokojenci, mezi nimi bylo i několik studentů místního gymnázia. "V pondělí 20. listopadu se ve škole šušká o páteční demonstraci a o mrtvém studentovi. Po druhé vyučovací hodině jdeme celý gympl zničehonic do kina na Romanci pro křídlovku a pak domů. Ze zbytku dne si nepamatuju nic," říká tehdejší student třetího ročníku Michal Hrubý. Další dny si pamatuje podrobněji. "V úterý 21. listopadu se ve škole šušká daleko víc. Koluje petice pražských studentů, kterou však podepisují jen dva lidé. Když ji Dana přinese k nám, podepisuji nejdřív jen já. To nevypadá moc dobře, ale když ji podepíše i starý profesor, podepisují ji víceméně všichni ze čtvrťáků a třeťáků," vzpomíná na nesmělý rozjezd revoluční laviny.

Stejně, jako jinde v republice, i v Broumově vzniklo OF a konaly se různé akce: Do haly Kovopolu přijeli studenti a herci z Prahy, další "politická" akce se konala na Střelnici a tak dále. "Byla to velice hektická doba - myslím, že bolševici a jejich poslušný lid takovou lavinu událostí nečekali. Národ se ovšem hodně rychle přizpůsobil…," dodává Petr Staněk.

Jiří Řezník