Je první květnová středa krátce před desátou hodinou. Velká záchytná parkoviště nedaleko u vstupu do Adršpašských skal se plní automobily. Drtivá většina z nich má polské SPZ. „Dnes tady bude více než devadesát procent polských aut,“ odhaduje muž v oranžové vestě, který pažemi naviguje přijíždějící řidiče na parkovací místa.

V tom se spustí liják, jehož příchod potemnělá obloha už nějakou dobu věstila. Průtrž uvězní návštěvníky na necelých deset minut ve vozech. Intenzita deště slábne a s posledními kapkami jako na povel vystupují z čerstvě zaparkovaných aut desítky turistů a vydávají se ke vstupu do skalního města.

„Kurde – taka kolejka,“ zvedne obočí muž středního věku při pohledu na frontu k pokladně, která vede i přes koleje. Mezitím se rychle plní i poslední záchytné parkoviště u vlakového nádraží, a je otázkou minut, kdy i toto bude plné. „Dohromady se na parkoviště vejde přes 600 automobilů. Když je tedy správně narovnáme,“ usmívá se „regulovčík“ a trpělivě odpovídá na dotazy přijíždějících řidičů.

Blíží se nevyhnutelné: parkoviště se plní a příjezdové cesty do Adršpachu uzavírá policie, která pustí jen místní nebo ty, kteří nemíří do skal, pouze projíždějí.

VÝLETNÍKY VRACELI OD HRANIC ZPÁTKY

Uzavírka se krátce po půl jedenácté dotkne i nedalekého hraničního přechodu ve Zdoňově. Policisté rozblikají maják a vyrážejí vstříc přijíždějícím vozům. Staví prvního a česko-polštinou vysvětlují situaci. „Bohužel musíte se vrátit, parkoviště jsou plné. Nedá se nic dělat.“

Polský respekt z uniformy platí i na české straně hranice. Osádky vozů sice z nepříjemného zjištění radost nemají, ale poslušně se otáčejí skalnímu městu zády. Výjimku dostanou pouze ti, kteří mají koupené elektronické vstupenky, nebo ti, co tvrdí, že si pojedou volný den užít někam jinam – třeba na náchodský zámek nebo do Babiččina údolí.

Pokud si ale myslí, že na křižovatce zahnou směr Adršpach, tak je čeká nemilé překvapení v podobě další hlídky.

Invaze turistů se ale některým místním obyvatelům už zajídá. „Vadí mi, že na území chráněné krajinné oblasti se takto přehlcuje doprava. Přijde mi, že jediný faktor, který hraje roli, je aby co nejvíce lidí zaplatilo vstup do Adršpachu. Peníze hrají velkou roli, zátěž krajiny se prakticky neřeší,“ mávne otráveně rukou obyvatel Adršpachu.

Z přítomnosti polských výletníků nejvíce profitují provozovatelé skal. Ale například obchodníci z prodejen s potravinami od nich moc neutrží. V minulosti to bylo jinak. „Chodí k nám občas nakupovat, ale není to nic závratného. Spíš si koupí jen něco málo ke svačině,“ říká majitelka obchodu v Teplicích nad Metují, a připomíná doby nedávno minulé, kdy si polští návštěvníci kupovali v obchodě i větší nákup. „Teď si koupí jednu čokoládu. Dříve si vzali basu, naskládali do ní různé druhy piv, brali rum, vodku… Teď už to není co to bývalo,“ dodává obchodnice.