Ještě v minulém roce chodila po světě čiperná babička marie Bačová z Jaroměře, která oslavila neskutečných 107 roků. Chodbu Léčebny dlouhodobě nemocných v jaroměřské nemocnici zaplnil 1. listopadu dav novinářů, zástupců kraje i nemocnice. Blesky fotoaparátů cvakaly o sto šest. „Maminka je dosud aktivní a samostatná. Ráda čte a obejde se při tom i bez brýlí. Výborně vidí, jen hůře slyší. Neustále se zajímá o události kolem sebe, chce vědět, co se ve světě děje nového. A když se jí zeptáte na recept na dlouhý život, řekne: česnek, česnek, česnek. Česnečku vařívala někdy i třikrát týdně,“ říká třiaosmdesátiletá Božena Marková, dcera oslavenkyně. Marie Bačová dosvědčila, že česnek má opravdu ráda. „Doma jsme mívali každý večer česnečku a krajíc chleba. Pak už jenom umýt nohy a spát,“ zavzpomínala na své mládí Bačová. Ta se narodila v roce 1900, stejně jako třeba Jiří Wolker nebo Vítězslav Nezval. Zažila i vládu císaře Josefa Františka I. Stosedmiletá Marie Bačová však nedlouho po svých narozeninách zemřela.
Stodvaletý Karel Kašpárek je současným obyvatelem Domova důchodců v Náchodě. je to jen pár dní, kdy se s ředitele tohoto zařízení Václavem Voltrem vypravil na nákup do Kauflandu. „V našem domově důchodců máme od prosince loňského roku krásné nové velké devítimístné modré auto Volkswagen transporter, díky kterému můžeme lépe zprostředkovávat našim klientům styk s přirozeným prostředím,“ řekl nám Voltr.


Kmet Karel Kašpárek se při návštěvě hypermarketu setkal se svým šestadevadesátiletým kamarádem Stanislavem Škodou. Kašpárek před nástupem do domova důchodců bydlel v Bělovsi. Do nedalekého Kauflandu prý chodil, a proto projevil přání se tam podívat a nakoupit si sám.


Antonie Karlová z české Skalice oslavila letos v Domově důchodců Na Třešňovce sté narozeniny. Při oslavě stovky zazpívala písničku, kterou měl rád Jan Masyryk.


„V životě jsme měla velmi ráda děti. Když vidím děti, tak se celá rozechvěju. Je to náš národní poklad,“ uvedla s pohnutím v hlase Karlová, nejstarší obyvatelka města. Oslavenkyně seděla v pojízdném křesle obklopena svými nejbližšími a přijímala gratulace a květinové dary. Speciálně pro ni byl také upečen velký dort.


Antonie Karlová se narodila za Rakouska - Uherska v roce 1908 jako nejmladší ze šesti dětí. Do školy chodila v době první světové války. „Vyučila jsem se modistkou. Pak jsem se ale vdala, přišly děti a už jsem zůstala doma. Až ve 48 letech jsme nastoupila opět do práce, do kanceláře v ČKD,“ vzpomíná Karlová. Právě její manžel, s nímž má tři dcery, byl její největší životní láskou.


„Setkali jsme se 1. července na Vinici a pak jsme spolu devět roků chodili,“ uvedla stoletá babička. Ta s manželem žila dvaačtyřicet let v Praze na Vinohradech, aby se na důchod vrátili zpět do Skalice. „Tak ráda bych se podívala do Prahy, ale už je pozdě,“ zalitovala oslavenkyně, ale to ji nevzalo smysl pro humor a s chutí vypila skleničku sektu.


„Vůbec nemůžu uvěřit, že mám sto let. Nevím ani jak to přišlo,“ kroutí hlavou Antonie Karlová, která má jediné velké přání: dožít svůj život v Domově důchodců Na Třešňovce ve své rodné České Skalici.