Před 70 lety skončil jeden z nejkrvavějších konfliktů v dějinách lidstva. Druhá světová válka se zapsala i do historického vývoje města Náchoda a jeho příměstských částí. V seriálu, který je pro čtenáře připraven, se podíváme na konec války netradičním způsobem. Představené tři pohledy, a to sovětského a německého vojáka a náchodských občanů.

V prvním díle se zaměříme na příslušníky německé armády, kteří v prvních květnových dnech raději hledali zajetí v rukou amerických jednotek stojících na demarkační linii v západních Čechách, než na straně sovětské armády, která se mílovými kroky blížila k našim hranicím. Když sovětská armáda provedla několik bojových operací ve Slezsku, zaměřila se na strategický bod Wrocław.

Mezi únorem a květnem bylo město obklíčeno sovětskými armádami a stalo se v pravém slova smyslu pevností, kterou držely německé jednotky. V dosud okupovaném Československu se do čela německé armády postavil polní maršál Ferdinand Schörner, jehož Hitler ve své poslední vůli jmenoval velitelem pozemní armády. 5. května potvrdil jeho funkci i Hitlerův nástupce admirál Dönitz. Schörner téhož dne vydal proklamaci ke svým vojákům, kterým oznámil: „Můžete mít ke mně důvěru, že vás z této krize vyvedu."

Netušil však, že téhož dne v Praze propukne ozbrojené povstání, které bude vinou politického pletichaření završeno mnoha mrtvými českými vlastenci. Němcům, kteří postupovali na západ a od Prahy byli daleko, bylo věru lhostejné, jak se situace vyvine. Vcelku jim bylo jasné, že válka brzy skončí. Nyní, když se dozvěděli, že Hitler padl v Berlíně, bylo jejich snahou zachránit si holé životy. Na hranicích začali Němce odzbrojovat české hlídky a mnohé partyzánské oddíly působící v našem regionu. Příslušníci Wehrmachtu se ani příliš nenamáhali jim bránit. Avšak jiná situace panovala u jednotek zbraní SS.

Počátkem května přes náchodský region ustupovala i 31. dobrovolnická divize SS. Právě její příslušníci u běloveské celnice navečer 9. května překvapili přijíždějící Rusy a v nastálém souboji povraždili jak je, tak obyvatele našeho města, kteří přišli Rusy k hranicím vítat a v okamžiku německého útoku se již nestihli zachránit útěkem. Po srážce u hranic se zbylí příslušníci SS vydali k ústupu na Českou Skalici a Jaroměř. Cestou zanechali u Náchoda ještě nepojízdné Hetzery.

Poddůstojník zpravodajského oddílu 31. divize SS Lambert Randenrath později napsal: „Po zničení části našich uniforem a zbraní na rozkaz oddílových velitelů, kteří již dále nechtěli bojovat, jsme postupovali od Tscheschenu [Czeszyce] do Josefova. Tam ve velké budově, kterou mám dodnes před očima, byly zavřeny stovky vojáků. Později bylo po celou noc slyšet střelbu. Bylo nám řečeno, že byli stříleni příslušníci SS. Následujícího rána jsme přes nadávky české lůzy z této velké budovy vypochodovali. Završením pochodu ve směru na Hradec Králové byl ,Spießrutenlaufen' (starý vojenský kázeňský trest). Davy házejícími kameny jsme byli biti na ulicích, častováni výhrůžkami, časté útoky byly střídány ošklivými urážkami. 10. května v ranním šeru zajala naše vojáky Rudá armáda."

FOTOGRAFIE autora deníku.Těsně před koncem války se začala projevovat v německé armádě nekázeň. Vzpomíná na to bezejmenný důstojník, který si do svého diáře k 8. březnu zapsal: „Večer zatčeni dva dezertéři." O den později byly strážným vydány pistole k udržování pořádku. Rusové se však v dalších dnes rychle blížili a počet uprchlíků stoupal. „Celý den a noc je rušný provoz." Dopoledne 20. března musel dle svých slov „postavit čtyři hlídky. Odpoledne letecký útok."

V sobotu 24. března se dozvěděl, že Rusové prolomili obranu u Nisy. O den později přijel na vizitaci generálporučík Stöwer (byl zajat u Mělníka a umístěn do sovětského zajateckého tábora Vojkovo, kde zemřel roku 1953). Pak nastaly Velikonoce. Na Velký pátek se konal polní soud se dvěma dezertéry, o nichž byla řeč. Známe i rozsudek: jeden mrtvý, druhý umístěn do vězení. 1. dubna: „Sváteční den panuje také na cestách. Klid je i v kanceláři." Dalšího dne ale nastala opačná situace, neboť další vozidla „zaplavila" silnice. Dne 6. dubna byl chycen v jeho jednotce údajný špion, který byl vsazen do vězení. Až do 25. dubna se dle jeho názoru nedělo nic zvláštního. Pouze 20. dubna se konala oslava Vůdcových 56. narozenin. Již posledních. Poslední dva dubnové dny se jeho jednotka přesunovala. 30. dubna píše: „Velké mechanizované přesuny do Rychlebských hor." Druhého dne, tedy 1. května, v den, kdy si Němci připomínali státní svátek německého národa, se dozvěděl, že „Vůdce padl."

Poslední zápis je z 2. května: „Ve dvou kolonách pochodujeme krajinou. Klidná doprava." Kdo byl oním důstojníkem, nevíme. Stejně tak není znám jeho osud. Je více méně jisté, že buď padl, nebo byl zajat postupujícími Rusy. Jeho diář a vzpomínky příslušníka 31. divize SS jsou však bezprostředním svědectvím konce války z německého úhlu pohledu.

Richard Švanda