V Kataru je pro cizince svoboda. Tato věta asi nejvíce vystihuje moje pocity po dvou měsících strávených v Dauhá. Je tu rozdíl zvláště pro ženy. Nemusíme nosit abaju (černý kabát) kdykoliv opustíme naši vilu. Možná se vám to zdá jako maličkost, ale věřte mi, jen tímto se země stává úplně jinou, pohodlnější a uvolněnější. I když je pravda, že to daleko více pocítí vaše peněženka, protože si nemůžete v létě při padesáti stupňovém vedru vzít pouze spodní prádlo a abaju a „hurá" na nákup. Jak tomu bylo mnohokrát v Rijádu, kde jsem chodila nakupovat v teplákách a tílku a vůbec to neřešila, protože nikdo nevěděl, co mám pod abajou.

Tady si kupujete stále nové a nové oblečení, stejně jako třeba ženy v Čechách. Ano, jsou tu jistá pravidla, která by se měla v oblékání dodržovat. Hluboké výstřihy a minisukně se tu nenosí, to je pravda, ale není žádný problém vyjít si v tílku a kraťasech po kolena. Vždy si s sebou bereme šály, kterých má každá žena spousty, a pokud nám jsou neustálé pohledy mužů nepříjemné nebo se chystáme třeba do banky či někam na úřad, přehodíme šál a hotovo. Volné lněné kalhoty a lehký vzdušný „topík" jsou ideální kombinace.

Ženy za volantem a katarský „řidičák"

Ženy tu mohou řídit. To je pro vás asi úplně normální a pro většinu světa také, ale Rijád je jediná země na světě, kde ženy za volant nesmějí. Katar má s Českou Republikou dohodu, díky které nám tu vystaví katarský řidičský průkaz bez jakýchkoliv zkoušek nebo testů. Jediné čím musíte projít, jsou oční testy.

Podělím se s vámi o moji zkušenost s řidičským průkazem. Jelikož nosím čočky a myslím, že ne dostatečně silné, měla jsem z očních testů malinko obavy. Se svým manažerem jsme dojeli na místo. Perfektně připravil všechny potřebné dokumenty, které podal úředníkovi ke kontrole. Mě poslali do dveří číslo jedna. Byla jsem malinko nervózní. Hlavou se mi honilo uvidím písmenka nebo neuvidím, dostanu dnes řidičský průkaz nebo ne? V místnosti seděly dvě velice příjemné ženy. Byla jsem v pracovní uniformě, proto obě vytušily, že pracuji ve zdravotnictví. Začaly jsme mluvit o mé profesi, kde pracuji a jaká je vlastně náplň práce fyzioterapeuta. Jedna z žen mezitím vyplňovala nějaký dokument, poté se na mě usmála, dala mi do ruky papírové kolečko a řekla, ať si s ním zakryji jedno oko. Zapnula projektor, který zobrazil ohromné písmeno na protější zeď. To by snad i slepý viděl, blesklo mi hlavou. Následovala tři o trochu menší písmena, pak menší řada a už jsem si měla vystřídat druhé oko. A byla tu čísla. Velká, menší a ještě menší. A mám to, říkala jsem si šťastně.

V další části budovy si ode mě žena za přepážkou vzala pas a všechny dokumenty. Do pěti minut jsem měla vystavený katarský řidičský průkaz. Konečně mohu i tady zasednout za volant!

O dalších zásadních rozdílech mezi Rijádem a Katarem vám povím až zase příště.

Markéta Klemmová