„Metaloví fanoušci jsou vesměs celý rok v černém, takže jsme už zvyklí. Ty glády mají také výhodu. Když paříte a skáčete s ostatními pod pódiem a někdo vám skočí na nohu, skoro nic necítíte. Je to rozhodně lepší, než když jste třeba v žabkách," chválí si svůj tradiční oděv Ida Kubelíková, která na festival dorazila z Frýdko-Místecka s několika dalšími přáteli. Každý z této severomoravské party metalistů se nejvíce těší trochu na něco jiného. „Já hlavně na hardcorové kapely, jako Hatebreed, Biohazard nebo Madball," jmenuje své oblíbence Lukáš Uhlíř.

Čechů je menšina

Skupinka patří k menšině českých návštěvníků festivalu. Mnohem více než čeština se mezi stany rozléhají rozhovory v jiných jazycích. „Myslím, že nejvíc je tady Poláků," odhaduje Jan Výšek, který má dnes na festivalu za úkol na požádání rozdávat rady přijíždějícím příznivcům metalu, aby se v areálu josefovské pevnosti lépe zorientovali.

„Čekáme kolem dvanácti až třinácti tisíc fanoušků. Bilanci máme takovou, že až sedmdesát procent přijíždí ze zahraničí, z celé Evropy, ale výjimky nejsou ani lidé z Ameriky, Afriky, vlastně odevšad," potvrzuje domněnky o nepříliš velké české účasti Tomáš Karlík z pořádající agentury.

Z Polska do Josefova přicestoval mimo mnoha jiných také Piotr Rink. Jeho parta si ve stanovém městečku postavila příbytek nesoucí název Hell Camp. „Přijeli jsme sem na festival poslechnout si black metal, death metal i thrash metal," vysvětluje Piotr ve svém rodném jazyce. Pro nezasvěcené: řeč právě byla o několika metalových stylech, kterých existuje nespočet, a to má ještě takřka každý z nich pěknou řádku odnoží.

Oddech ani na chvíli

„Pro nás nejlepší kapely, co tu letos hrají, to jsou třeba Carpathian Forest nebo polští Behemoth," dodává. Není divu, že Piotr vzpomněl právě kapelu ze své země, neboť Behemoth tady platí za jednu z letošních největších hvězd. Kromě nich se však na pódiích v těchto dnech vystřídá téměř sto metalových skupin.

Návštěvníci si tak neodpočinou ani na okamžik. Nezbývá jim zřejmě čas ani na provádění nějakých nekalostí, neboť ani místní, ani policisté, neutrousí na adresu metalistů snad jedinou stížnost.

„Žádné rvačky, žádné problémy. Je to sice Brutal, ale nikdo se tu nijak brutálně nechová. Všichni přijíždějí ze stejného důvodu a užívají si to," říkají příslušníci antikonfliktního týmu Jiří Meixner a Jindřich Vajsar. „Plníme spíš funkci prevence," dodávají. Policie ovšem nenechává nic náhodě. „Snad právě díky tomu, že tady jsme, není potřeba žádný zásah. Ale jinak je pravda, že návštěvníci tady patří k těm klidnějším," potvrzuje náchodská policejní mluvčí Eva Prachařová.

Nic tedy nebrání tomu, aby se již osmnáctý ročník poklidného festivalu plného nepoklidné hudby zdárně uskutečnil.

BRONISLAV JAROŠ