„Jak jsem se s tím vypořádala? Skoro úplně jsem přestala chodit do hospody. Kouřím celkem dost a abych každou chvíli vybíhala na chodník a stále tam jak nějaká…,“ nedokončí větu 43letá Petra z Náchoda. „Raději si jdeme sednout s přáteli za barák na zahrádku, tam nám do kouření žádný legislativec nekecá,“ rozčiluje ji i po roce připomínka na kuřácké omezení.

S kouřením na chodníku nejsou spokojeni jak samotní kuřáci, ale jeho dopady obtěžují i obyvatele z okolí. Stížností lidí občas řeší i broumovští městští strážníci. Podle slov místostarosty Kamila Slezáka se ale nejedná o žádné velké problémy.

„Samozřejmě to obtěžuje zejména obyvatele, kteří žijí blízko restaurací a barů. Když si jdou hosté zakouřit na chodník, baví se mezi sebou, lidé mívají otevřena okna, takže je to ruší. Většinou když tam strážníci dorazí, nezjistí nic, co by bylo nad rámec vhodného chování,“ říká místostarosta, pod něhož činnost MP spadá. „Nevím o tom, že bychom posílali nějaký podmět na přestupkovou komisi,“ dodává místostarosta, kterému spíše vadí, když provozovatelé nechávají na chodnících provizorní popelníky plné nedopalků. „Ne že by to snad někdo potom rozsypával, ale obtěžuje to kolemjdoucí,“ vysvětluje.

Po přijetí zákona začal uvažovat o ukončení hostinské činnosti Michal Ulrich, který provozoval obecní hostinec Na Hořičkách. „Nejspíš budeme končit. Těch důvodů se seběhlo hodně. Lidem to pivo bez cigarety nechutná, furt mě přemlouvají, aby si mohli zapálit vevnitř,“ rozdělil se před devíti měsíci o své pocity.

Nakonec se opravdu s obecním hostincem rozloučil. „Bohužel jsme opravdu skončili. Nebo možná bohudík – ani nevím,“ říká Michal Ulrich, který hostinec předal jinému zájemci. „Už to bylo pro nás neúnosný,“ dodává smířlivě.

I nadále však zůstal profesně věrný pohostinské činnosti – jen se vydal jiným směrem. „Dělám víkendové cateringy, firemní večírky, akce a podobně,“ vysvětluje, že se zaměřuje spíše na soukromé akce.
Při této práci občas samozřejmě mezi hosty na protikuřácký zákon dojde řeč. Jak to vidí rok po jeho zavedení? „Ty názory jsou hodně smíšené. Nejsou až tolik jednostranně pro nebo proti. Já osobně jako nekuřák jsem rád, že se v hospodách nekouří, ale zase mi vadí, když se třeba hraje hokej, kluci koukají za oknem, protože venku kouří, a já bych měl fandit v hospodě sám. V tu chvíli mi to trochu vadí,“ dodává Michal Ulrich.