Aby se zhruba tři tisíce kilogramů těžký zvon pořádně rozezněl, musí ho rozhoupat dva lidé. Trvá to zhruba půl minuty. „Dva lidé vydrží zvonit maximálně tak deset minut. Pokud se zvoní déle, tak se musí vystřídat. Jako tenkrát při revoluci, když jsme zvonili asi dvacet minut. To jsme se po pěti minutách střídali, aby to člověk vydržel," řekl Jan Ježek, jeden z pěti lidí, kteří chodí na zvon zvonit.

Zvoní se jen při církevních svátcích. Kdyby se mělo svolávat do kostela každou neděli, museli by na to být lidé, aby zněl zvon pravidelně. „Aby se někdy zvonilo a někdy ne, to by bylo špatně," dodal Jan Ježek.

Zvon je jedna z mála součástí kostela, která přežila i zničující požár v sedmnáctém století. Co je na něm zcela nové, to je jeho srdce.

Noc kostelů pořádala římskokatolická farnost ve městě potřetí. Přestože se večer blížila bouřka a hrál se hokej, několik desítek lidí kostel k návštěvě přilákal. „Viděl jsem tady mnoho lidí, kteří normálně do kostela nechodí. Za půl hodiny od začátku to bylo minimálně padesát neznámých tváří," sdělil děkan Boguslaw Partyka.

Návštěvníci si v rámci Noci kostelů mohli prohlédnout nejen zvon a věž kostela, ale také varhany, liturgické oděvy, vyslechnout si mohli přednášku a poslechnout sbory. Zajímavostí bylo vůbec první zpřístupnění půdních prostor a krovu svatostánku, které v uplynulém období prošly obnovou.

Děkanský kostel svatého Vavřince v Náchodě je původně gotický, vystavěný pravděpodobně kolem roku 1310. Věže se lidově nazývají Adam a Eva.