V současné době zní celý název tohoto zařízení Dětský domov, mateřská škola a školní jídelna Broumov. Kapacita domova je dvaašedesát dětí, v mateřské škole dvaačtyřicet dětí a do školní jídelny se vejde 140 strávníků. Domov zajišťuje výchovnou, hmotnou a sociální pomoc dětem a mládeži, která ze závažných důvodů nemůže být vychovávaná ve vlastní rodině. Podle pracovníků domova je hlavním cílem připravit děti pro samostatný plnohodnotný život ve společnosti. „Není nejdůležitější to, co dítě umí, ale to, jak se cítí a co prožívá,“ to je motto broumovského dětského domova, do něhož jsou přijímány děti zpravidla ve věku od tří do 18 let. Nyní jsou zde umístěny děti od šesti měsíců do 22 let. Do zařízení lze také přijmout dítě na azylový pobyt. Ve dvou budovách pracuje 24 vychovatelů a v mateřské škole šest učitelek.


Dětský domov v Broumově je podporován také z charitativních akcí. Ty pravidelně pořádá zejména David Novotný z Náchoda.


V náchodském okrese je v provozu také nízkoprahové zařízení Milíčův dům v Jaroměři. To je jedním ze středisek Diakonie Českobratrské církve evangelické. Existuje již patnáct roků ve prospěch ohrožených dětí a mládeže ve věku od šesti do 21 let. Nabízí prostor pro trávení jejich volného času a pomocnou ruku při řešení problémů. Při Milíčově domě působí rovněž Klub malého Bobše určený pro děti a mládež ve věku od šesti do 14 roků. Probíhají v něm rozmanité výtvarné i rukodělné aktivity. Promítají se filmy pro děti, pořádají soutěžní odpoledne, jezdí se na výlety a jednou týdně se děti doučují v předmětech, které jim dělají ve škole potíže. Centrum Alternativa je zase klubem pro mládež od 15 do 21 let. V tomto centru se pravidelně konají filmové kluby a tvořivé dílny. Návštěvníci mají k dispozici stolní fotbálek a internet zdarma. Ke klubu patří i hudební zkušebna. „Posláním Milíčova domu je usilovat o sociální začlenění a pozitivní změnu v životním způsobu dětí a mládeže v regionu Jaroměř, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci. Je jim poskytována odborná pomoc a podpora, pracovníci jim pomáhají řešit jejich problémy a předcházejí tak jejich sociálnímu vyloučení,“ uvádějí zaměstnanci Milíčova domu.


Dětských domovů v České republice každým rokem přibývá. Podle ministerstva školství to odpovídá celoevropskému trendu. „Kolegové, kteří se problematikou zabývají, soudí, že situace je v západní Evropě v mnohém podobná,“ říká Ondřej Gabriel z tiskového oddělení ministerstva školství. S tím ale občanská sdružení podporující pěstouny nesouhlasí.


„Je to pro mě nepochopitelné, trend v Evropě je přesně opačný. Stále více se upřednostňuje výchova v rodině,“ říká Petra Štěpková z nadace Rozum a Cit, která pěstounské rodiny podporuje. Podle ní je situace kritická zejména u nejmladších dětí. „V počtu dětí do tří let umístěných v dětských domovech je Česká republika nejhorší v Evropě,“ říká Štěpková.


Dětské domovy jsou přitom často moderně zařízené a kraje investují velké peníze na jejich přeměnu v zařízení rodinného typu. Právě to je ale podle kritiků zásadní chyba. „Takový dětský domov je stále především ústav, s výchovou v rodině se nedá srovnávat,“ myslí si Štěpková. Podle ní je nutné počet dětí v ústavech snížit.


S tím paradoxně souhlasí i ministerstvo práce a sociálních věcí, přestože stát ročně buduje stále nové dětské domovy.


„Cílem našeho ministerstva i vlády je co největší možné snížení počtu dětí v náhradní ústavní výchově,“ tvrdí Jiří Sezemský z tiskového oddělení ministerstva práce a sociálních věcí. Dodává, že vláda chce více spolupracovat s ohroženými biologickými rodinami, aby dítě nebylo nutné z péče rodičů odebrat. „Chceme ale i více využívat pěstounských rodin,“ říká Sezemský. Upozorňuje přitom, že finanční podpora pro pěstounské rodiny se v posledních letech výrazně zvýšila. „Peníze ale nejsou všechno, pěstouni potřebují odborné poradenství, jak se o děti starat. Stát ale v této oblasti pomalu začíná spolupracovat s neziskovými organizacemi, snad se blýská na lepší časy,“ doufá Štěpková.

(hyš, doh)