Mši celebroval ji kardinál Miloslav Vlk. Na Josefa Luxe, který zemřel v pouhých třiačtyřiceti letech 22. listopadu 1999 v důsledku komplikací při léčbě leukémie, přišly vzpomenout stovky lidí. Někteří mu vzdali poctu v kostele, jiní zamířili na hřbitov. Mezi lidoveckými voliči patří Josef Lux stále k nejoblíbenějším politikům. Osm let stál v čele KDU-ČSL ve významné historické dekádě po listopadu 1989. Byl dlouholetým místopředsedou vlády a ministrem zemědělství. Lidovou stranu dovedl na pozice, z nichž řadu let výrazně ovlivňovala politické dění v České republice.

Politika podle Josefa Luxe: služba pro dobro lidí

„Zásadní odkaz, který tady manžel zanechal, je, abychom byli k sobě vzájemně ohleduplní, abychom dokázali mezi sebou budovat vztahy důvěry a dokázali si jeden druhého vážit. To, co přinesl on svým životem do politiky, je především ´být normálním člověkem´,“ uvedla Věra Luxová, manželka významného českého politika Josefa Luxe, od jehož úmrtí včera uplynulo rovných deset let. „V politice pracoval delší dobu, vlastně deset let, a dokázal to, že politika se dá dělat slušně, že se vyplatí být v kontaktu s lidmi, všímat si jejich potřeb a názorů. Snažil se naplňovat smysl politiky jako služby pro dobro lidí. A to se podle mne stále více ukazuje jako to nejpotřebnější, co dnešní politice chybí. Byla bych ráda, kdybychom si to při vzpomínkách, které se konají, znovu uvědomili,“ řekla Deníku v sobotu Věra Luxová.

Profil Josefa Luxe

- Josef Lux se narodil 1. února 1956 v Ústí nad Orlicí. Po studiu na Střední zemědělsko technické škole v Lanškrouně absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Brně. Pracoval v zemědělském družstvu Zálší jako zootechnik.

- Josef Lux byl otcem šesti dětí; dvou synů a čtyř dcer.

- V politice se Lux začal angažovat v roce 1982, kdy vstoupil do Československé strany lidové, za niž byl po listopadu 1989 kooptován do Sněmovny národů Federálního shromáždění. V září 1990 byl zvolen předsedou nástupnické Křesťanské a demokratické unie - Československé strany lidové. V červenci 1992 byl jmenován ministrem zemědělství a místopředsedou vlády ČR. V těchto funkcích působil až do jmenování nové vlády Miloše Zemana, tedy do července 1998.

- Ze zdravotních důvodů rezignoval dne 24. 9. 1998 na funkci předsedy KDU-ČSL a na funkci předsedy klubu poslanců KDU-ČSL.

- 29. 8. 1999 za doprovodu manželky Věry a dcery Veroniky odletěl do USA na kliniku Freda Hutchinsona v Seattlu, kde se podrobil transplantaci kostní dřeně. Kostní dřeň od italského dárce se shodovala s Luxovou kostní dření v devíti z deseti potřebných znaků. Luxův stav se nejprve zlepšoval, a to natolik, že byl přeřazen do ambulantní péče. V sedmém týdnu po transplantaci nastaly komplikace a Lux byl přeřazen na jednotku intenzivní péče.

- 22. 11. 1999 Josef Lux na komplikace způsobené zápalem plic zemřel.

Zdroj: www.kdu.cz

Roman Línek, vicehejtman Pardubického kraje (KDU-ČSL) poznal nejprve Josefa Luxe jako výborného kamaráda svého staršího bratra Radka. „Vybavují se mi konkrétní společné prožitky. Například, když nás, o sedm let mladší kluky, vzali na přechod pohoří Velké Fatry.“ V 90. letech se pak Josef stal pro většinu lidí velkou politickou autoritou. „Byl náročný k sobě i k nám ostatním a se zdravým nadhledem se v barvách KDU-ČSL snažil o srozumitelnou, realistickou a lidem prospěšnou politiku. Když jsem působil ve vedení města Pardubic, tak nám jako Východočech ve vládě mnohokrát pomohl. S letištěm či se záchranou Velké Pardubické, kterou pravidelně navštěvoval. Později po povodních v roce 1997 jako ministr zemědělství rozhodl o přípravě a realizaci systému protipovodňových staveb, které se postupně dokončily až v tomto desetiletí. Jeho rodný kraj je dnes proti vodnímu živlu daleko bezpečnější.“

Radko Martínek, hejtman Pardubického kraje (ČSSD), má na Josefa Luxe mnoho vzpomínek: „Jsem mu patřičně vděčný, protože to byl právě on, který mě v začátcích mé kariéry starosty nejvíce pomohl. Myslím, že o něm nejvíce vypovídá historka, na kterou nikdy nezapomenu. Při jedné z mnoha krizí v zemědělství se v Jaroměřicích, v tehdejším hotelu Družstevník, konalo velké shromáždění zemědělců. Při čekání na ministra celý sál bouřil a účastníci si velmi vzrušeně vzájemně vysvětlovali, jak ministrovi, až přijede, vynadají. Josef Lux přijel a začal mluvit. Neříkal lidem nic populárního, nicméně sál se postupně uklidňoval. Na závěr odměnili ministra bouřlivým potleskem. S úžasem jsem tu scénu sledoval a často na ni vzpomínám. Myslím, že lidé nepotřebují slyšet nesplnitelné sliby, ale jsou ochotni přijmout pravdu, pokud mají dojem, že má hlavu a patu. A Josef Lux byl právě takový politik.“

Miloslav Výborný, soudce Ústavního soudu ČR, který se narodil a působil na Chrudimsku, dodává: „Josef Lux nebyl můj politický přítel, ale - můj přítel.“ Od něj se hodně naučil nejen v politice, ale i v životě, neboť Josef Lux svůj život žil jako skutečný křesťan a skutečný demokrat. „Seznámili jsme se až v politice. Po roce 1990 zasedal v tehdejším Federálním shromáždění, já v České národní radě, poté jsme byli i kolegy v v poslední Klausově a posléze Tošovského vládě v letech 19996 až 1998.“

Petr Gandalovič, poslanec za ODS, místopředseda ODS, který dlouhá léta žil v Pardubicích říká: „V letech 1990 až 1992 jsem byl federálním poslancem a s Josefem Luxem jsme seděli ve stejném parlamentním výboru, kde jsme se spřátelili. Byl to velmi odpovědný politik a férový člověk. Jako bývalý ministr zemědělství ho ctím jako svého předchůdce, celá zemědělská veřejnost ho pamatuje jako dobrého ministra, který se za farmáře skutečně dokázal postavit, a já se jen na jeho politiku pokusil – i když už v jiných podmínkách - navázat. Můj nejsmutnější zážitek byl, když jsem mu coby generální konzul v New Yorku telefonoval do Seattlu, kde ležel v nemocnici, kdy jsme si vyměnili pár slov.“


Z myšlenek Josefa Luxe

„Nedílnou součástí svobody ve vyspělém světě by měla být odpovědnost. Ale my vidíme, že mnohdy tomu tak není. Svoboda končí tam, kde začíná ohrožovat druhého člověka.“

„Jeden z nejzávažnějších problémů, který po listopadu ještě nebyl vyřešen, je to, že při budování občanské společnosti se nenašla politická vůle k tomu, aby se dostalo více podpory hlavně nestátním institucím, to znamená neziskovému sektoru. Ve vyspělé demokracii, která funguje a má jistou tradici, existuje dělba moci. Má podobu různých stavovských institucí a komor - např. lékařských a hospodářských. Má podobu různých církví, které mají nejen určitý prostor, ale také podporu svých aktivit. Rysem občanské společnosti je mnohovrstevnost, která zaručuje, že demokracie funguje i tehdy, kdy se mění vlády a parlamenty. Vybudování občanské společnosti má velký význam právě skrze tuto dělbu moci.“

„Existuje studie zpracovaná ministerstvem vnitra společně s ministerstvem práce a sociálních věcí. Porovnává negativní jevy ve společnosti s religiositou, neboli s tím, jak jsou lidé zakotveni v hodnotách. Na tomto materiálu mě zaujaly dvě mapy České republiky, kde na jedné straně byl počet negativních jevů (drogy, kriminalita), na druhé straně tzv. religiosita (obecně zakotvení v hodnotách). Z mapy jasně vyplývá, že tam, kde lidé respektují určité hodnoty, je negativních jevů méně. …Tyto hodnoty se pro normálního slušného člověka nazývají jakýmsi morálním kodexem.“

Zdroj: www.fondlux.cz

(zd)