S úctou vzpomínámMěla jsem tu čest trávit s panem Jindřichem Roubíčkem před lety nějaký čas, a to v tehdy existujícím červenokosteleckém folklorním souboru Hadař. Byl nejen dobrým a vtipným kolegou, ale i laskavým učitelem našeho dívčího pěveckého tria, které sám sestavil a vedl. Tak trochu i jeho zásluhou se pak naše tříčlenná skupinka zasadila spolu se sbormistrem pěveckého sboru Hron Vlastimilem Čejpem o vznik dodnes existujícího studentského Sborečku fungujícího na Jiráskově gymnáziu v Náchodě. Ta doba, stejně tak jako milá vzpomínka na pana Jindřicha Roubíčka, zůstane provždy v mém srdci.
Pavla Schwingerová, šéfredaktorka Náchodského deníku

„Od zrodu komorního orchestru byl nejen jeho dirigentem, ale i duší. Notový materiál, který on a další nadšenci z orchestru dolovali z depozitářů archivů a z kůrů mnohdy rozpadajících se kostelů, po večerech kompletoval, opravoval a chybějící části dopisoval, aby pak znovuobjevené skladby nacvičil a provedl s orchestrem, jehož většina členů byli a jsou zapálenými muzikanty amatéry. Stál také za festivalem neprofesionálních amatérských těles Camerata Nova Náchod," popisuje Josef Vlach.

Učitel modelování a sochařství

Jindřich Roubíček působil i jako pedagog a více než deset let pracoval v Základní umělecké škole (ZUŠ) v Náchodě jako učitel modelování a sochařství.

„Pod jeho vedením pronikali žáci do tajů klasické sochařiny, učili se tvarovat materiál, tvořit na formě a odlévat. Řemeslná zručnost a poctivost práce byla zákonem, který vštěpoval dalším generacím. Výsledkem jeho uměleckého a pedagogického umu je mnoho plastik a soch, které se svými studenty vytvořil a které se staly součástí mnoha náchodských budov," shodují se za náchodskou ZUŠ Jana Matoušová, Zbyněk Mokrejš a Lukáš Jícha.

„Jindřich Roubíček byl také obdivuhodným znalcem výtvarného umění. Žáci i kolegové vždy rádi naslouchali jeho vzpomínkám na umělecké kolegy, se kterými se setkal za dob svých studií na pražské UMPRUM i během působení v náchodské galerii," dodávají.

O Jindřichu Roubíčkovi se několikrát psalo i v Náchodském deníku. Čtenáři se mohli dozvědět například o soše Panny Marie, kterou zhotovil do obnovené kapličky v Suchém Dole. Pana Roubíčka jsme několikrát také zastihli přímo v jeho ateliéru. Za připomenutí jistě stojí socha sv. Jakuba, kterou před více než čtyřmi roky vytvořil do interiéru tehdy zrekonstruovaného prameníku kyselky Idy v areálu bývalých lázní v Náchodě Bělovsi. Zanedlouho poté dokončoval bystu významného náchodského rodáka Josefa Škvoreckého, která je stále součástí Městské knihovny v Náchodě.

Poslední rozloučení s Jindřichem Roubíčkem se uskuteční dnes 26. ledna v 15.00 hodin ve smuteční obřadní síni v Náchodě - Starém Městě.

Prolínání světů Jindřicha RoubíčkaObsáhnout dva umělecké světy výtvarný a hudební v takové míře, jako to dokázal Jindřich Roubíček, je obdivuhodné. Oba talenty zdědil po rodičích, navíc vyrůstal v prostředí kamenosochařské dílny svého otce. Sochařina lákala, ale současně se v mládí kromě kompozice věnoval klavíru. Obtížné období rozhodování ukončila nutná operace ruky. Mladý Jindřich šel studovat do Hořic na Střední uměleckoprůmyslovou školu kamenictví a sochařství a poté pokračoval ve studiu u profesora Josefa Wagnera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Hudbě se však i nadále intenzivně věnoval a ačkoli ji nestudoval na žádné škole, dosáhl vlastní vůlí a pílí i v ní faktické profesionality. Jak se sám před několika lety vyjádřil: „Ty disciplíny se totiž vzájemně doplňují, což mi vždy pomáhalo jak v běžném, tak profesním životě."
Jindřich Roubíček významně celým svým působením naplňoval náchodský veřejný prostor. Doslova i obrazně. Vytvářel vlastní díla, za všechny jmenujme například pamětní desky hudební skladatelky Slávy Vorlové a děkana Josefa Regnera nebo bustu Josefa Škvoreckého, která je dnes umístěna v městské knihovně. Díla jiných, zejména barokní plastiky, odborně restauroval. Založil komorní orchestr, s nímž pravidelně koncertoval, dal vzniknout festivalu Camerata Nova Náchod a každoročně ho dramaturgicky a organizačně připravoval. Úspěšně pátral po starých hudebních rukopisech, zachraňoval je, restauroval a uváděl znovu na koncertní pódium.
Život Jindřicha Roubíčka byl bohatě naplněn. Přesto je jeho náhlý a nečekaný odchod z tohoto světa pro Náchod v mnoha ohledech velkou ztrátou. Vychoval však řadu svých nástupců, výtvarníků a hudebníků, kteří ponesou jeho odkaz dál.
Lydia Baštecká, historička