Když referent stavebního odboru MěÚ Broumov Jiří Chotěborský zjistil, k čemu došlo na heřmánkovickém hřbitově, tak informoval Krajský úřadu Královéhradeckého kraje. Tam se však hřbitovní kauza řešit v podstatě ani nezačala a putovala hned do Prahy.

“Zákonem je jasně stanoveno, co spadá pod dozor a kontrolu krajského úřadu a takovéto jednání do kontrolních kompetencí kraje nespadá,” vysvětlila včera pro Deník tisková mluvčí kraje Martina Svatoňová, že záležitost byla předána na Úřad vlády - konkrétně do Pracovní skupinu péče o německé hroby. Jak dále doplnila, tak krajský úřad by se záležitostí začal zabývat až v případě, kdyby si na razantní "úklid” části hřbitova někdo stěžoval. “Na základě Pravidel Rady Královéhradeckého kraje pro přijímání a vyřizování petic a stížností fyzických a právnických osob bychom se tím začali zaobírat a stěžovatele vyrozuměli,” potvrdila.

Pracovní skupina pro řešení situace německých (a dalších) hrobů v České republice byla původně zřízena pro řešení péče o opuštěné německé hroby. Postupem času však byla působnost pracovní skupiny rozšířena o řešení situace dalších hrobů národnostních menšin v České republice. Pracovní skupina v rámci své působnosti pořádá výjezdní zasedání do krajů ČR, na jejichž území se opuštěné hroby nachází. Cílem těchto zasedání je kromě dokumentace a mapování situace hrobů národnostních menšin v krajích také seznámení zástupců místních samospráv s možnostmi, jak o takové hroby pečovat.

Citlivé téma nenechalo chladným zástupce německé menšiny Martina Herberta Dzingela, který je místopředsedou Rady vlády za národnostní menšiny. “Celá tato smutná záležitost má několik rovin. V první řadě tu je právní hledisko, protože byla porušena mezinárodní smlouva, kterou podepsala někdejší ČSFR a SRN, kde jsme se zavázali k péči o německé hroby. A za druhé tu máme morální hledisko. Poválečným odsunem byla německému obyvatelstvu znemožněna péče o hroby,” říká Dzingel, že poválečným odsunem byly zpřetrhány veškeré vazby na původní vlast. “Nemůžeme asi po někom chtít, aby jezdil tisíc kilometrů pečovat o hrob. Už několik let se snažíme pomoci obcím v tom, aby mohli na hřbitovech zajistit pietní místa," uvedl zástupce německé menšiny, který ale uznal, že stále není zřejmé, jakou by ta pomoc měla mít formu.

V roce 2017 byla vydána příručka k péči o opuštěné německé a další hroby na hřbitovech v ČR. “Tam je přesně popsáno, aby obce hroby nelikvidovaly a vyčkaly s řešením situace do doby, než se najde cesta, jak postupovat,” říká Martin Herbert Dzingel, který klade zvlášť důraz na morální hledisko přístupu. "Měli bychom si uvědomit, že ty hroby jsou jakési památníky na původní obyvatele, kteří po staletí budovali celý region. Konec konců i paní starostka má kancelář v budově, kterou postavili ti, kterým nechala odstranit památeční místa, “upozorňuje na lidský rozměr. Na druhou stranu si je ale vědom, že obce nemají finanční a mnohdy ani personální kapacity na to, aby staré hroby sanovali a starali se o ně. “Je ale neakceptovatelné, aby prostě přijel bagr a staletou historii imaginárně zlikvidovali,” dodal Dzingel.

Česká republika se zavazuje na základě mezinárodní česko-německé smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci č. 521/92 Sb. z roku 1992 pečovat o opuštěné německé hroby. Úřad vlády České republiky, Rada vlády pro národnostní menšiny a Pracovní skupina pro řešení situace německých a dalších hrobů na hřbitovech v ČR vydaly příručku pro obce K péči o opuštěné německé a další hroby na hřbitovech v České republice. Ta je volně ke stažení a měla by sloužit jako návodný manuál, jak k německým hrobům přistupovat s uvedením pozitivních i negativních příkladů.

Že by heřmánkovická událost mohla narušit česko - německé vztahy si ale nemyslí. “Český stát prostřednictvím našich iniciativ má zájem tu materii řešit. Spolupracuje v tom s námi ministerstvo zahraničí a pro Německo to je signál, že ta snaha z naší strany tu je,” říká, že ojedinělá událost by se neměla nijak dramaticky do vzájemných vztahů obou států promítnout. Neopomněl ale podotknout, že na té nižší, regionální úrovni to rozhodně pachuť zanechá. “Něco to vypovídá o vedení obce, které prostě přistoupilo k tak razantnímu a likvidačnímu kroku – to prostě nechápu. Nejhorší na tom je, že k té likvidaci nevidím žádný pádný důvod,” říká Dzingel, který na celé záležitosti vidí i jedno pozitivum. “Jak už to tak bývá, tak všechno zlé je pro něco i dobré. Věřím, že samospráva má dobrou víru a chce mít hřbitov uklizený. Díky medializaci si starostové v jiných obcích snad uvědomí, že takto se to dělat nemá," nepochybuje o tom, že je důležité historii regionu zachovat i pro příští generace.