V jeho věkové skupině ale přicházela k smuteční síni spíše zachmuřená čela. „To je hrozný, je to oplechovaný jak nějakej kravín,“ láteřil muž v pruhovaném tričku. A nebyl zdaleka sám, komu se objekt nezamlouval.

Čerstvě dokončená stavba byla už během svého zrodu častována kritikou, která vygradovala v okamžiku, kdy byla dřevostavba opláštěna falcovaným plechem šedočerné barvy.

„Musím upřímně přiznat, že většině seniorů se ten vnější vzhled nelíbí. Připadá jim to jednoduché, málo vyumělkované. Rádi by tam asi viděli nějaké zdobné prvky. Ten jednoduchý vzhled jim připomíná lacinou stodolu. Na druhou stranu vnitřní prostory ve světlém dřevě vesměs všichni hodnotí pozitivně. Je to věc vkusu a náhledu,“ říká starosta města Jaroslav Bitnar.

TVAROSLOVÍM SEKUNDUJE HŘBITOVNÍMU KOSTELÍKU

Pro autora návrhu bylo naplnění místa naproti dřevěnému kostelíku, který je nejstarší středoevropskou dřevěnou stavbou, velikou výzvou. „Chtěli jsme, aby nová síň měla také esteticky silný charakter, opodstatněný místním tradičním tvaroslovím staveb, který by kostelu dokázal sekundovat, ale především dominanci kostelíku nepřebíjel,“ vysvětluje architekt Pavel Rydlo, že tvar objektu vychází z tradiční architektury – ať už je to silueta nedalekého dřevěného kostelíku nebo původní staré broumovské domy. „Chtěl jsem aby se posílil původní charakter zástavby,“ doplňuje architekt Rydlo, který věří, že postupem času si i kritici tuto myšlenku uvědomí.

„Každá nová věc je pro lidské vnímání překvapením, takže se těm výhradám příliš nedivím. Stavby, které mají silný estetický názor, při svém vzniku vzbuzují kontroverzní reakce veřejnosti. Eiffelovu věž chtěli ze začátku protestující Pařížané zbourat a je více podobných příkladů.“

STYL VYCHÁZÍ Z MÍSTNÍ STAVITELSKÉ TRADICE

Místní historik architektury Petr Staněk soudí, že stavba působí decentně až minimalisticky, což je pro daný typ architektury dle jeho názoru plně odpovídající. Rozčilené komentáře ho nezaskočily. „Chápu, že laická veřejnost vnímá takové projevy architektury rozpačitě. Naše nová smuteční síň připomíná technologií i designem současný skandinávský styl, na první pohled je ale jasné, že její tvar vychází z místní stavitelské tradice s výrazně sedlovými střechami,“ potvrzuje provázanost novostavby s minulostí. Sám by nebyl proti, kdyby nynější podoba smuteční síně nebyla ještě finální. „Osobně bych ještě doladil několik detailů – např. znak omegy (konce) v průčelním štítu,“ připomněl historik architektury, že stejný znak měla i zbouraná smuteční síň, v níž probíhaly pohřební obřady přes půl století.