Na úpatí Javořích hor je lokalita ohrožené orchideje vemeníku dvoulistého. Aby toto stanoviště nevymizelo z botanické mapy úplně, je třeba orchidejím dopřát, aby se nadechly. A v tom jim pomohou kosy, které jsou tou nejšetrnější formou pro oživení louky.

„Aby si zdejší orchidejová louka uchovala svou druhovou pestrost, tak je potřeba jí posíct,“ říká Miroslav Kutal, který se do Heřmánkovic přestěhoval před několika měsíci. Podle jeho odhadu se plocha asi dva roky nekosila. Přitom vemeníku dvoulistému pravidelné sečení prospívá. „Dnes budeme sekat asi tři hodiny,“ tipuje, jak dlouho vydrží ranní rosa na louce o velikosti necelého hektaru. Vzápětí šestičlenná skupina vyráží pár desítek metrů proti proudu potoka tekoucího vedle cesty. Sekáči opatrně scházejí z příkrého břehu a do toulce na brousek si nabírají vodu. Kosa v rukou Miroslava Kutala odkusuje první metry téměř po prsa vysoké trávy. Po chvíli ale zjišťuje, že musí udělat změnu. „Trochu si ji zavřu, nepotřebuji tak velký záběr,“ mění nastavení a čtyřhranným klíčem dotahuje objímku držící kosu na kosišti. Rozhlíží se po louce a vysvětluje ostatním sekáčům plán dne. „Tam to uděláme zhruba do půlky,“ ukazuje na svah, který díky stoupajícímu slunci pomalu vychází ze stínu. „Žije tady chřástal polní, tak mu necháme část porostu, aby se mohl přemístit a měl případně prostor pro druhé hnízdění,“ vysvětluje a pouští se opět do kosení.

Pozapomenuté umění a každodenní řemeslo našich předků na venkově připomněli sekáči v Nebeské Rybné v Orlických horách.
VIDEO: Louka místo fitness centra. Podívejte se, jak kosí trávu mistři

V sobotu sekáči v Heřmánkovicích končili kolem desáté hodiny. Přivstali si i v neděli, kdy na ně čekala právě svažitá část louky. „Včera byla pořádná rosa, tak to šlo dobře. Dnes už to je slabší, přes noc se zatáhlo, tak nepadlo nic,“ říká botanik Miro Dvorský, který přijel až z Hovězího u Vsetína, jehož kosa se právě přiblížila k jednomu z několika mravenišť na louce. „Je to trochu komplikované, že je musíme obsekávat, ale to nevadí. V momentě, kdyby se tady sekalo traktorem, tak ta mraveniště se rozšmelcují,“ říká Mira Dvorský, že velká technika by svým zásahem biodiverzitu území negativně ovlivnila

Stojatá tráva už je v menšině a louka jakoby se opravdu nedechla. „Jak odstraňujeme vrstvu letošní trávy a loňské stařiny, tak cítíme, že to louka potřebovala a jakoby se probouzí k druhému životu,“ říká Kutal, který se po několikahodinovém ohánění kosou cítil příjemně. „Nezávodíme, každý si jede své tempo. Většina z nás jsme zvyklí kosit, tak nás to neporazilo. Každopádně dobře se nám spalo,“ pochvalovali si kosáci senoseč, při níž šustění kosené trávy čas od času prořízl nepřeslechnutelný hlas chřástala polního.

Zdroj: Youtube

S kosou se po oba dny oháněla i Zuzka Jindrová, která do Heřmánkovic přijela z Lipí. „Momentálně jsme vesnice, kam cesty nevedou,“ rozesmála se v narážce na dlouhodobou opravu příjezdové silnice od Náchoda. „Pro mě je to jakýsi návrat ke kořenům, protože kosou sekal můj děda i táta. Sice s ní taky mydlím doma, ale tady jsem se za den od zkušených sekáčů naučila víc, než za posledních 20 let. Je to skvělý,“ pochvaluje si, a říká, že v neděli se jí sekalo ještě lépe než předchozí den. „Jsem překvapená, že tělo to kupodivu zvládá. Neumím totiž u sekání správně stát, ale lepší se to – kluci mi vždycky řeknou, abych se moc nehrbila. Pomáhá mi sportovní základ z minulosti, takže vytrvalost mám,“ prozrazuje že běhala na lyžích, a do jejich slov se opět ozve silný zvuk chřástala. „To je nádhera. To s křoviňákem nezažijete.“

Nazmar nepřijde ani pokosená tráva. Po usušení si ji nabalíkuje a odveze jeden z místních zemědělců. „Je to kvalitní seno, které tvoří pestrá směs bylin. Myslím si, že i ta výživová hodnota z takovéto louky je o něčem jiném," nepochybuje Miroslav Kutal.