Letos v červenci vypsala náchodská nemocnice výběrové řízení na firmu, která se ujme demolice bývalého nervoočního pavilonu, jinak známého jako Bartoňův sirotčinec.

Definitivnímu stržení Bartoňova sirotčince předcházel mnohaletý boj o jeho záchranu. První demoliční výměr byl vypsán už na podzim 2001, kvůli nedostatku financí však k bourání nedošlo. Hrozící demolice naopak probudila zájem o chátrající budovu v Náchodě i okolí.

Iniciativa sdružení SPEA získala sirotčinci čas

O Bartoňův sirotčinec se ucházelo Sdružení pro podporu Evangelické akademie Náchod (SPEA). Budova byla od roku 2003 ve vlastnictví Královéhradeckého kraje, na který přešla po téměř šedesátileté správě města Náchod. Místní evangelická akademie v té době nutně potřebovala nové prostory, kam by se mohla přestěhovat. Tak vznikl nápad požádat o Bartoňův sirotčinec.

„S nápadem přišli učitelé a lidé z církve, kteří podporovali Evangelickou akademii. Vnímali jako dobrou kombinaci zachránit tuhle hezkou secesní budovu a zároveň ji využít pro školu, která tehdy sháněla odpovídající prostory pro svoji činnost,“ objasnil začátky sdružení jeho pozdější předseda a nynější ředitel Evangelické akademie v Náchodě David Hanuš.

Kraj svěřil budovu do rukou Sdružení v roce 2004 pod podmínkou, že do čtyř let dokáže dům opravit. V opačném případě měl být sirotčinec navrácen kraji.

„V první řadě bylo třeba vytvořit projektovou dokumentaci a sehnat někoho, kdo to celé vyčíslí a řekne, v jakém je budova stavu. To se podařilo. Pak se sháněly peníze. Mysleli jsme na Norské fondy, na sponzory, na zahraniční církve, ale tady narazila kosa na kámen,“ vzpomínal Hanuš.

Problémy se kupily jeden na druhý. V roce 2005 onemocněl zakládající předseda Sdružení Hůlka, který se do záchrany sirotčince hodně osobně angažoval. Vyčíslení nákladů ukázalo, že jsou mnohem vyšší, než s jakými SPEA počítala. Peníze se nedařilo sehnat. Nový předseda David Hanuš posléze dostal nabídku na jinou budovu pro Evangelickou akademii.

SPEA sice pokračovala ve snaze zajistit investory pro rekonstrukci chátrajícího sirotčince, po přestěhování Evangelické akademie do větších prostor v Kladské ulici to však přestalo být otázkou číslo jedna. Objevily se nové alternativy pro budoucí využití sirotčince, ve kterých hráli hlavní roli zahraniční investoři. Ti však nakonec od projektu ustoupili. Sdružení nedokázalo dostát svému záměru a na konci roku 2008 budovu vrátilo krajskému úřadu. SPEA byla poté rozpuštěna.

Dům, který nikdo nechtěl

Vznik Sdružení pro podporu Evangelické akademie Náchod však nebyl první snahou o rekonstrukci Bartoňova sirotčince. Stavbu z roku 1909 se snažilo už v devadesátých letech prodat do soukromého vlastnictví samo město. Vzhledem k vysokým nákladům, které by si rekonstrukce vyžadovala, se však kupec ani investor nenašel. „Odhad nákladů při zachování charakteru stavby činil v roce 1999 na základě posudku expertní skupiny 50,4 milionů korun,“ uvedl Jan Janeček z majetkového oddělení krajského úřadu.

Bartoňův sirotčinec navíc v té době ještě nebyl zdaleka tak zdevastován, jako nyní. Náchodské nemocnici totiž sloužil až do poloviny roku 1996, kdy se od využívání budovy upustilo. Hlavním důvodem byly čím dál vyšší náklady na její udržení v přijatelném stavu. O několik let později vypracované generely nemocnice už se zasazením sirotčince do areálu nepočítaly. Naopak bylo rozhodnuto o jeho stržení. V roce 2001 na to scházely finance, o další pozdržení se postarala SPEA. Nyní už je osud budovy definitivně zpečetěn.

Co po sirotčinci?

„Na místě budovy provizorně vznikne parkoviště, později se počítá s výstavbou nového ředitelství nemocnice s parkovacím domem,“ objasnil Lukáš Holub plány vedení nemocnice na využití místa po Bartoňově sirotčinci.

Architekty kladně hodnocená secesní budova se však přitom přímo nabízela k tomu, aby sloužila jako nové reprezentativní ředitelství nemocnice. Přesto tomu tak nebude. „Řešení pro zachování objektu a jeho včlenění do areálu nebylo nalezeno. Náklad by podstatně převyšoval užitnou hodnotu,“ vysvětlil Jan Janeček z krajského úřadu důvod demolice.

Neschopnost včlenit starobylou budovu do nového areálu zkritizoval architekt Alexandr Skalický. „Stavba plní v místě úlohu důležitého vizuálního bodu, který přispívá k charakteru prostředí. Proto ji měl architekt přestavby areálu nemocnice zakomponovat do svého projektu. Určitě by se budova díky své poloze dala využít jako vstupní a administrativní objekt nemocnice,“ vyjádřil Skalický.

Podobného názoru je i David Hanuš. „Já si myslím, že by tam bylo hezké ředitelství nemocnice,“ řekl Deníku. Ředitel evangelické akademie se však i přes jisté zklamání z definitivní ztráty budovy domnívá, že demolice je pochopitelná.

„Bourá se dům, který by byl krásný, kdyby se opravil. Je mi to líto. Myslím si, že všechno co se nehodí, by se bourat nemělo. Ale v dnešní době, kdy finance chybí na všech stranách, je nesmysl držet tady polorozpadlou budovu. Potřebovala by hodně peněz a obávám se, že by se nesehnaly,“ uzavřel Hanuš.

Dům sloužil nezaopatřeným dětem, po válce pacientům

Bartoňův sirotčinec je z historického i architektonického hlediska zajímavá stavba. Téměř sto let sloužila městu, v těchto dnech se však její čas naplní.
„Mně osobně je to hodně líto. Ta budova je pořád pěkná, i když zchátralá,“ přiznala před časem ředitelka Státního okresního archivu Náchod Lydia Baštecká. Osud dnes již zchátralé impozantní stavby historičku zajímá, před lety podporovala iniciativu usilující o záchranu sirotčince. „Snaha Občanského sdružení SPEA byla podložena nejen věcnými, ale i pěknými filozofickými až idealistickými argumenty. Podporovala jsem je, i když spíše morálně,“ řekla Baštecká.

Během těchto dům mizí ze světa, neboť musí ustoupit nové zástavbě nemocničního areálu. Není tedy úplně od věci připomenout si historii významné budovy, kterou budeme brzy znát jen z fotografií.

Sirotčinec (na archivním snímku ze Státního okresního archivu Náchod) byl postaven díky iniciativě nejstaršího z významného rodu Bartoňů, Josefa. „Na začátku 20. století bylo velmi v trendu dělat něco pro sociálně slabé skupiny, zejména pro sirotky. Stavba sirotčince přišla v době, kdy Bartoň v Náchodě působil ve funkci okresního starosty. V jeho životopisech se traduje, že za ním přišli představitelé města s myšlenkou, že by bylo vhodné v Náchodě, který už v té době byl velkým průmyslovým městem, něco pro nezaopatřené děti udělat. A on, jak je to doslova citováno, řekl: ´Pánové, vy mi mluvíte ze srdce,´“ popsala ředitelka archivu.

Bartoně k tomu vedly i osobní pohnutky, od raného mladí totiž také vyrůstal bez rodičů. Z vlastních prostředků tedy zařídil výstavbu budovy, jejíž základní kámen byl položen v roce 1908. Stavbu v secesním stylu projektoval náchodský stavitel Jan Bednář. O rok později byl sirotčinec slavnostně otevřen. Na svou dobu to bylo podle Baštecké moderní zařízení.

„Z dochovaných fotek se může zdát, že to bylo kázeňsky trochu přísné a velmi strohé prostředí. Ale když si představíme, že ti sirotci byli odkázáni na to, co jim kdo dá, bylo to pro ně velkorysé. Měli sice společnou ložnici dejme tomu pro třicet dětí, společné umývárny, kde tekla teplá voda jen jednou týdně a všude kříže, protože to bylo vzhledem k době vedeno velmi křesťansky; na tu dobu to však bylo velmi pokrokové sociální zařízení, jaké tehdy nebylo zcela běžné,“ vysvětlila historička.

Kapacita sirotčince byla asi 60 až 80 dětí, za prvních dvacet let jeho existence jím prošlo na 1200 sirotků. Ústav byl výjimečný také způsobem financování. Josef Bartoň starší nehradil pouze jeho výstavbu, ale zajistil i provoz. Jeho synové se po smrti otce postarali o zbytek. „Josef a Cyril Bartoňové založili v roce 1921 Nadaci Bartoňova sirotčince, ze které byli financováni odcházející chovanci, aby při startu do samostatného života měli nějaký základ. Každý, kdo opouštěl sirotčinec a předtím se tam vzorně choval, dostal z Nadace určitou částku na start do praktického života. A nebylo to pár korun,“ popsala Baštecká.

Budova sloužila jako sirotčinec až do druhé světové války. V roce 1948 byla včleněna do areálu nemocnice, který ji mezitím obklopil. Nemocnici sloužila až do roku 1996, od té doby chátrá. V roce 2001 budova odolala prvnímu pokusu o demolici, když se na zbourání nepovedlo sehnat peníze. O tři roky později dostala dům do rukou občanská iniciativa SPEA, která měla čtyři roky na to, aby sehnala dostatek prostředků a sirotčinec opravila. Nestalo se tak. V roce 2007 byla secesní stavba navrácena současnému vlastníkovi, Královéhradeckému kraji. Ten znovu rozhodl o demolici, tentokrát definitivně.
„Vzhledem ke své vizuální podobě i k architektonickému a funkčnímu významu, který budova měla ve své době, by měla zůstat zachována. Náchod jako takový nemá moc historických stavebních památek. Vznikal trochu chaoticky a nedá se říct, že by měl historické jádro. Tohle prezentuje určitou dimenzi textilního podnikatelského boomu, který se tu odehrál. Ne tu tovární, jež zcela změnila tvář i význam Náchoda, ale tu sociální,“ vysvětlila Baštecká, proč je velká škoda, že se nepodařilo budovu zachovat.

„Kdyby můj hlas něco platil, vždycky bych hlasovala pro to Sirotčinec zachovat a snažit se najít nějaké řešení. Pokud to řešení ale není, nezbývá než se podvolit tlaku momentální situace,“ uzavřela historička.

(Lucie Vyčichlová)