„Sice jsme se neučili, ale ty strašně dlouhé brázdy pole, mezi kterými jsme se museli po tři týdny plazit, mě ještě dneska děsí. Vzpomínám si, jak strašně nás tenkrát bolela záda," doplnila.

„Sbírali jsme zbytek úrody brambor, kterou stroje nezvládly pobrat. Sem tam se jich sice pár pohromadě našlo, ale spíše jsme jen tak paběrkovali. Za brigádu jsme pak pár korun dostali, ale nijak závratná suma to tedy nebyla. Nevím to už přesně, ale myslím, že nám z toho tehdy odpočítávali i nějaké peníze za svačiny, které nám zemědělci vozili na pole. Vzpomínám na ty tukem a bůhvíčím ještě jiným prorostlé kusy salámu, co jsme do sebe špinavýma rukama ládovali…"

Paní Romana se následně zmínila, že se polních prací nebojí, baví ji zahradničení, každoročně také s dětmi chodí na samosběr jahod a rybízu, jejich rodina jezdí sbírat i borůvky, jsou také vášniví houbaři. O možnosti paběrkování nějakého druhu ovoce nebo zeleniny v okolí ale nic neví. Dodala i, že netuší, zda by ji takové občasné nacházení plodin, které zůstaly po předchozím strojovém sběru, vůbec zajímalo.

„Asi bych to nejdřív musela vidět, pak bych se rozhodla. Nachodit kilometry a mít jen něco málo v košíku, by nás asi nebavilo. Ačkoliv zrovna tak to v poslední době vypadá, když si vyrazíme do lesa na houby," připojila se smíchem.

Jak se nám podařilo zjistit, v našem regionu se dříve údajně chodívalo paběrkovat třeba do ovocných sadů v Dolanech či Ratibořicích. Sadaři však od takové služby veřejnosti před časem upustili, neboť lidé se na stromy vrhali naprosto bezhlavě, přičemž ve velkém docházelo k ničení jejich větví i kmenů. (zr)