Hadráky na zámku představují otec a syn Bernáškovi. „Aby lidé věděli, v čem se dříve jezdilo, když lidé neměli peníze na auta. Protože na motorkách to bylo špatné, tak se bratří Stránští rozhodli, že tu motorku okapotují. S příchodem komunistů se vedení státu rozhodlo, že do těch aut posadí invalidy, což bylo trochu takové drsné. Celý ten průřez historií je tady v té expozici. Chceme ukázat návštěvníkům, jak naši předci byli šikovní," shrnul stručně historii Luboš Bernášek.

Ještě jeden přibude

Do budoucna chtějí na zámek umístit ještě jedno vozítko ve stavu, jako když ho někde pod vrstvou prachu najdou. „Aby návštěvník viděl, jak vypadá, když to někde v garáži nebo ve stodole najdeme, a jak to vypadá, když se to po třech letech rekonstrukcí dá dohromady. To je smyslem, nenechat ho ve stavu do šrotu, ale dát ho do pořádku," dodal Luboš Bernášek, který zápal pro Velorex pochytil od jeho syna Adama.

Adam Bernášek se zájmu o vozítko začal věnovat, už když mu bylo 15 let. „Na začátku byla možnost, že ve Velorexu se může jezdit dříve než v osobním vozidle, tedy dříve než v osmnácti letech," vysvětlil Adam Bernášek. Jaký je v něm vůbec zážitek z jízdy? Záleží na počasí. Když je hezky, pak je to prý příjemný výlet. „Člověk cítí tu jízdu prostředí a je součástí krajiny více než v běžném osobním voze," řekl Adam Bernášek.

Dodnes Bernáškovým prošlo rukama už patnáct Velorexů. Některé prodali podle Luboše Bernáška dokonce do Anglie a do Francie. Při nedávné vernisáži se pochlubili nejen tím, že Velorexy po renovaci vypadají, jako kdyby byly nové, ale i některými pořádně „nadupanými"kousky.

Mají pod kapotou

„Tady v tom je motor Suzuki 750. To jede hezky," ukazoval nablýskaný motor pod plachtou jednoho z nich na zámeckém nádvoří Luboš Bernášek. A žertoval, že takový hadrák ani nebrzdí, jen zpomaluje. Tato atypická předělávka je prý však spíše takovou legrací. „Chceme Velorexy posouvat nejen k dokonalé rekonstrukci, ale zkusit i nové věci," odpověděl na otázku, proč dávají do Velorexu jiné motory, Luboš Bernášek.

Dnešní hodnota Velorexu se podle něj změnila stejně jako poměr měny a platu dnes a v době výroby. Zatímco dříve stál 11 tisíc korun, dnes se cena pohybuje okolo 100 tisíc.

„Dvorním" mechanikem Bernáškových je Zdeněk Šulc. Opravoval a dodnes opravuje motorky a když se „chrousti" na silnicích rozmnožili, začal se věnovat i jim. „Byl jsem i na školení v Solnici, kde se Velorex vyráběl, takže jsem viděl celý proces jeho výroby. Chrousti se spravovali i v náchodské mototechně… Mechanik u nich musel umět opravit vše," zavzpomínal Šulc. Některé náhradní díly jsou stále k sehnání, příliš jich však není. „Každý si musí pomoci, jak chce. Ale třeba potahy, hadry, to ještě šijí, to je k dostání ušité v jakékoliv verzi tmavé i světlé," dodal Šulc.

Velorex třeba s motorem Jawa 250 mohl podle něj jet až tak okolo 90 kilometrů za hodinu, ten s motorem Jawa 350 mohl dosáhnout rychlosti až 110 kilometrů za hodinu. „Pokud bylo v pořádku řízení, brzdy a podvozek a nemělo to vůli, tak se s tím takto jet dalo. Pokud je ale vše vyhrkané, tak se honí po silnici i v padesátce," uvedl Zdeněk Šulc.